Hrádek nad Nisou

 
  zpět

Hrádek nad Nisou

 »
Městská památková zóna »

Analytická část »

Analýza dosavadního architektonického a urbanistického vývoje MPZ

 

část 1

 

Nejstarší podobu zástavby zprvu jen nevýznamného sídliště, doloženého archeologicky v letech 1219–1236 a písemnými prameny k roku 1288 neznáme, avšak mnohé napověděly výsledky záchranného archeologického výzkumu, prováděného v historickém jádru města mezi roky 2009–2010. Ve dvoře domu čp. 71 byly nalezeny pozůstatky základových trámů dřevěné stavby z první poloviny 13. století o půdorysných rozměrech 5,9 x 6,2 m, stejně jako pozůstatky několika polozemnic. Nejstarší vrstvu středověké zástavby vlastního města (pomineme-li srbské hradisko Gród) tak tvořily nevelké dřevěné sruby a polozemnice, které známe z archeologických lokalit i na ostatním území republiky. I s ohledem na polohu kostela, poprvé uváděného roku 1357, není důvod pochybovat o původní lokaci v prostoru dnešního Horního náměstí, kolem kterého se soustředila prvotní zástavba, pravděpodobně v návaznosti na starší osídlení. Nejpozději ve druhé polovině 14. století tu vyrůstá hrad, někdy lokalizovaný do prostoru dnešního tzv. Azylu. Nacházel by se tak vcelku logicky na okraji tehdejší zástavby v blízkosti kostelního areálu, přímých dokladů o poloze panského sídla však nemáme. Otevřenou otázkou zůstává, zda dnešní prostor Horního náměstí byl v době vnější kolonizace vymezen plánovitě, nebo vznikl živelně podél hlubokého úvozu cesty do Žitavy, vedoucím napříč náměstím ve směru JV – SZ a zasypaném až v roce 1749. Karel Kuča vyslovil hypotézu, že celý prostor mezi dnešní Revoluční ulicí a východní domovní frontou Horního náměstí byl velkoryse vyměřeným lokačním náměstím, čímž by se Hrádek řadil mezi formálně velmi vyspělé ortogonální středověké městské lokace. Z jihu a severu by jej ohraničovala Žitavská a Anglická ulice. Domnívá se, že „kompozičně provázaný vztah Žitavské cesty (která dle autora hypotézy procházela v trase Revoluční ulice), náměstí a kostela také nasvědčuje, že vznik kostela mohl bezprostředně souviset s lokací městečka, což by jí posouvalo před rok 1352.“ Domy v západní domovní frontě Horního náměstí by tak byly postaveny až později a neplánovaně, de facto uprostřed náměstí tak, jak bylo původně vyměřeno. Jako slabina této odvážné hypotézy se jeví fakt, že nenachází dostatečnou oporu v písemných ani archeologických pramenech a nutně nevyplývá ani z urbanistické situace. Zárodečný útvar tržiště/náměstí mohl stejně tak vzniknout podél Žitavské cesty, která mohla vést z Donína i ulicí 1. Máje přes Horní náměstí. Navíc z mapy I. vojenského mapování uskutečněného v polovině 18. století je patrné, že hlavní severojižní spojnice vedla přes náměstí, a domy v dnešní Revoluční ulici stály stranou této trasy.

    
I. vojenské mapování 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace) 
I. vojenské mapování 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace)


Lze předpokládat, že náměstí bylo postupně obestavěno štítově orientovanými domy na hloubkových parcelách, v jejichž zadních částech se nacházely zahrady, louky a pole. Tato výchozí urbanistická situace je dobře patrná ještě na mapě stabilního katastru z roku 1843. Domy byly dřevěné, zpočátku přízemní a později patrové, s roubeným přízemím a hrázděným patrem, tak jak je obvyklé u dochovaných objektů lidové architektury v regionu. Jako pravděpodobný se jeví i výskyt podsíní. Přibližnou představu o starší zástavbě nám může dát torzo tzv. Valdštejnských domků v Liberci, postavených v první polovině 17. století. Je otázkou, zda rozložité objekty dnešního Městského úřadu čp. 73 a hostince U Jelena čp. 109 nevznikly na místě několika starších štítově orientovaných domů, jak bylo v období barokní a klasicistní stavební aktivity obvyklé. Bohužel, s výjimkou domu čp. 71 nebyl u žádného objektu na náměstí proveden stavebně historický průzkum, a ke starší podobě a vývoji zástavby náměstí tak nemůžeme říci nic určitého. V období raného novověku se patrně začaly objevovat první kamenné či cihelné stavby, resp. přestavby starší dřevěné zástavby.

Pro dnešní tvář Horního náměstí a navazujících ulic je určující pozdně barokní, respektive klasicistní stavební fáze. Jižní stranu náměstí jen volně vymezují solitérní objekty čp. 123 a 124, které mohou být novostavbami z konce 18. století. Severní stranu náměstí pak lemovaly dva již okapově orientované objekty (čp. 84 – dnes historizující novostavba pošty z konce 19. století s využitím sklepení původního domu, čp. 85 z roku 1785), a štítově orientovaný dům čp. 86 datovaný vročením na portálu rovněž do roku 1785. Nejsouvisleji je zastavěna západní strana náměstí, kde čtyři objekty (čp. 111, 114–115) zachovávají i v klasicistní podobě štítovou orientaci. Dům čp. 110 postavený na úzké parcele je stejně jako čp. 113 orientován okapově, navazuje na již zmíněný objekt zájezdního hostince čp. 109, jehož dnešní podoba pochází z přelomu 18. a 19. století.


Zástavba Horního náměstí počátkem 20. století – zprava domy čp. 110, 111, 113–115, před nimi sloup sv. Anny Samotřetí z r. 1714. Uprostřed domy čp. 123, 124 a 270, vlevo čp. 70 –72.
Zástavba Horního náměstí počátkem 20. století – zprava domy čp. 110, 111, 113–115, před nimi sloup sv. Anny Samotřetí z r. 1714.
Uprostřed domy čp. 123, 124 a 270, vlevo čp. 70 –72.


Severovýchodní nároží Horního náměstí tvoří dům čp. 79 postavený na půdorysu písmene L patrně rovněž na konci 18. století. Konečně východní stranu náměstí vroubily tři samostatně stojící okapově orientované zděné objekty, z nichž nejjižněji ležící dům čp. 70 byl zcela přestavěn do historizující podoby na přelomu 19. a 20. století. Dům čp. 71 prošel výraznou klasicistní přestavbou v letech 1787–1788, ovšem s předpokládanými částmi barokního a renesančního zdiva v přízemí. Dominující panský dům čp. 73 byl klasicistně přestavěn roku 1797, přičemž jeho starší podoba není známa. Všechny výše uvedené domy jsou roku 1843 zaznamenány jako nespalné, doplněné nedochovanými spalnými objekty v místech dnešních domů čp. 72 a prodejny čp. 622.Výrazanější podíl nespalné zástavby vykazovala dnešní ulice Liberecká (dochována klasicistní volně stojící fara čp. 76 a dům čp. 163, v první polovině 19. století doplněné dvojicí identických drobných domů čp. 250 a 251), dále ulice Žitavská a v menší míře ulice 1. Máje a Anglická. Zbytek zástavby tvořily spalné objekty, buďto přízemní roubené nebo roubené s hrázděným patrem, s předpokládaným značným rozšířením podstávkové konstrukce. Jediným autentickým zástupcem této vrstvy zástavby na území památkové zóny zůstal dnes dům čp. 118. Ostatní objekty začaly zanikat již ve druhé polovině 19. století v souvislosti s další, historizující etapou stavebního vývoje města.

Její nejstarší horizont tvoří dům s bránou čp. 273 na křižovatce Anglické a Revoluční ulice, pocházející zhruba z 50. – 60. let 19. století. Typickými reprezentanty pozdějšího eklektického horizontu, jehož reflexi v Hrádku nad Nisou lze předpokládat v 70. letech 19. století, či spíše až v letech 1880–1910, jsou domy čp. 106 a 360 v Revoluční ulici, někdejší pošta čp. 84 na Horním náměstí, dům čp. 107 v Žitavské ulici a dvojice objektů čp. 372 a 377 v ulici Generála Svobody.

   
Revoluční ulice s historizujícími objekty čp. 106 (vpravo), 360 (vlevo), v pozadí s domy čp. 108 a vpravo 273.
Revoluční ulice s historizujícími objekty čp. 106 (vpravo), 360 (vlevo), v pozadí s domy čp. 108 a vpravo 273.

 

 
 
            © 2000-2019 Město Hrádek nad Nisou