Hrádek nad Nisou

 
  zpět

Hrádek nad Nisou

 »
Městská památková zóna »

Analytická část »

Analýza dosavadního architektonického a urbanistického vývoje MPZ

 

část 2

 

Ukázku typizovaných školních budov stavěných v habsburské monarchii ve druhé polovině 19. století představuje rozložitý objekt školy čp. 325 z let 1886–1887 v severovýchodním rohu památkové zóny. Historizující znaky, zčásti setřené pozdějšími úpravami, nesou i domy čp. 121, 261 či 754. Secese se na území památkové zóny výrazněji projevuje pouze na domě čp. 211 v ulici Generála Svobody. Nejvýznamnější stavbou období historismu v Hrádku nad Nisou a jednou z jeho dominant je evangelický luteránský kostel na severním okraji městského jádra, postavený v novogotických  formách s prvky saské renesance roku 1900–1901, doplněný patrně o něco mladší barokizující modernistickou farou čp. 496.

   
Evangelická fara a kostel od architekta Johannese Vollmera z let 1900–1901
Evangelická fara a kostel od architekta Johannese Vollmera z let 1900–1901


Z hodnotných staveb meziválečného období na území městské památkové zóny je třeba uvést tradicionalistický dům čp. 539 v Revoluční ulici a zejména pozoruhodný objekt bytového domu s prodejnami čp. 523 na nároží Husovy a Lutherovy ulice. Pochází z přelomu 20. a 30. let a nalezneme na něm prvky expresionismu i art déco. Za zmínku stojí též pohledově exponovaná východní část objektu čp. 70 (někdejší samostatné čp. 95) z doby po roce 1925, zbylé dvě části původně samostatných čísel popisných náleží úpravou fasád neoslohové eklektické fázi.


 
Husova ulice s domem čp. 523, v pozadí pošta čp. 84. Foto z r. 1933.


Období druhé poloviny 20. století se na území MPZ projevilo především množstvím utilitárních přestaveb starších objektů (obzvlášť odstrašující příklady představují domy čp. 125 a 227) a také demolicemi, přičemž na takto uvolněných místech vznikla nová zástavba. Asi nejvýraznější zásah v samotném jádru města představovala stavba nákupního střediska čp. 622/623 v Anglické ulici v první polovině 70. let, která však prostředí MPZ nijak zásadně nenarušila a dnes ji lze hodnotit jako relativně neutrální. Stejně tak přízemní odstupující prodejna čp. 643/644 na nároží ulic Liberecké a 1. Máje nepředstavuje zásadní urbanistický ani architektonický defekt. Nejviditelnějším a nejproblematičtějším zásahem tak zůstává obytná skupina čtyř čtyřpodlažních bytových domů čp. 624/640, 672 a 673 v Žitavské a Tiché ulici z první poloviny 80. let.

Doba po roce 1989 je ve znamení jak celkových obnov vnějších plášťů některých objektů včetně cenného areálu kostela sv. Bartoloměje, tak jejich znehodnocování realizací kontaktních zateplovacích systémů, osazováním plastových výplní otvorů, nevhodnou barevností či naopak pokračující neúdržbou. Největším negativem tohoto období je nenalezení funkční náplně pro památkově hodnotný barokní areál tzv. Azylu a jeho pokračující chátrání, která v roce 2006 vyvrcholilo částečnou demolicí. Pozitivní je obnova části areálu, domu čp. 67, přínos je ovšem znehodnocen velmi diskutabilním výsledkem rekonstrukce. Z hlediska historického urbanismu kontroverzní, avšak v konečném důsledku neutrální je nová municipální výstavbu ve vnitroblocích domů čp. 70, 71 a 72 na Horním náměstí. Naopak ve výsledku jako nepříliš zdařilou a zejména v podobě domu čp. 270 vyloženě rušivou je třeba hodnotit stavební aktivitu na západní straně ulice 1. máje (rádoby kontextuální přestavby, resp. novostavby domů čp. 270 a 239). Novou řadovou zástavbu v ulici Starý Dvůr, dotýkající se západní hranice památkové zóny, nelze označit jinak než jako architektonickou perverzi. Naopak jednoznačně pozitivní výsledek poslední dekády představuje rehabilitace povrchů komunikací v MPZ s částečným návratem ke kamenné dlažbě, doprovázená rekonstrukcemi inženýrských sítí a veřejného osvětlení. Roku 2004 byla na území historického jádra Hrádku nad Nisou vyhlášena městská památková zóna.

Nejpozději v první polovině 19. století je fixována nynější uliční síť a parcelace historického jádra, dochovaná bez výraznějších zásahů do současnosti. Situace zachycená mapou stabilního katastru z roku 1843 má v základních rysech nepochybně podstatně straší původ. Pět určujících historických urbanistických okrsků tvoří:
1) kostelní areál se hřbitovem včetně fary a farské zahrady s hospodářským zázemím,
2) prostor Horního náměstí včetně zadních částí parcel jednotlivých domů,
3) barokní areál tzv. Azylu, původně osově komponovaný na silnici od Grabštejna a vzniklý snad na místě staršího panského sídla (částečně zbořeno r. 2006),
4) hospodářský dvůr západně od města renesančního původu (zbořeno r. 2012),
5) areál vodního obilního mlýna (později textilní továrny) s mlýnským náhonem, tvořícím jižní hranici historického jádra (zcela přestavěno).

Na sklonku 17. století se k výše uvedeným přiřadil šestý urbanistický okrsek v podobě nově vysazeného Dolního města rozvíjeného na ortogonální osnově. Přesto nelze v případě Hrádku nad Nisou hovořit důsledně o dvojměstí, protože Dolní město nikdy netvořilo plnohodnotný pendant s vlastním hospodářským, správním, společenským a církevním zázemím, pouze se přičlenilo k již existující struktuře pěti okrsků starého města, které si nadále uchovalo svůj význam.

   
Výřez z mapy II. vojenského mapování z let 1836–1852 názorně zobrazuje urbanistickou situaci obou historických částí Hrádku nad Nisou (Horního a Dolního města) ve vztahu k Donínu a Loučné, jakož i hlavní dopravní trasy. Zprava zakreslena říšská silnice, překřížená později dokreslenou železniční tratí.
Výřez z mapy II. vojenského mapování z let 1836–1852 názorně zobrazuje urbanistickou situaci obou historických částí Hrádku nad Nisou (Horního a Dolního města) ve vztahu k Donínu a Loučné, jakož i hlavní dopravní trasy. Zprava zakreslena říšská silnice, překřížená později dokreslenou železniční tratí.


Z hlediska komunikací byl vždy určující tranzitní osou směr S – J, resp. SZ – JV (přechod přes Lužickou Nisu → Žitava, tj. ulice Žitavská, Revoluční, Václavská, příp. Žitavská – Horní náměstí – 1. Máje – Dolní náměstí). Tento hlavní směr byl v 1. polovině 19. století výrazně modifikován stavbou říšské silnice z Liberce do Žitavy; tehdy vzniká dnešní ulice Liberecká. Hlavní tranzitní trasa se tak v prostoru Horního náměstí prudce lomila od východu k severu. Doplňující suburbánní komunikace vybíhající z původní lokace směřovaly do Oldřichova na Hranicích, na Grabštejn, do Loučné, Donína a dalších směrů.

 

 
 
            © 2000-2024 Město Hrádek nad Nisou