Hrádek nad Nisou

 
  zpět

Hrádek nad Nisou

 »
Zprávy »

Monitor tisku »

Přehled zpráv

 

Dáváme smysl a naději

datum zveřejnění: 13.4.2017 zdroj: Květy

 

"Nehledíme na vyznání těch, komu pomáháme, ale na potřebnost," říká o své práci ředitelka husitské diakonie a farářka Církve československé husitské v Hrádku nad Nisou Hedvika Zimmermannová.

 

V čem kromě sloužení mší a modliteb spočívá náplň práce duchovních v pohraničí na severu Čech?

Víte, je rozdíl mezi farářem, který je ve vnitrozemí, protože tam má svou náboženskou obec, která ho plně zaměstnává. U nás, v pohraničí, je to jiné, protože tady je věřících méně, z čehož přirozeně vyplývá, že pracujeme více s veřejností, nehledě na vyznání, ale na potřebnost. Snažíme se lidem samozřejmě zprostředkovat víru, ale hlavně se soustřeďujeme na sociální služby. Já jsem kromě farářky i ředitelkou diakonie, která pomáhá seniorům, pracuji i v zastupitelstvu a radě města, protože si myslím, že součástí role faráře je i působení na veřejnost.


Kolik máte farníků? 

Jako farářka mám na starosti celý Šluknovský výběžek, což je kromě Hrádku i Varnsdorf, Dolní Poustevny a další místa, protože věřící jsou tu hodně roztroušeni. Zajímavé je, že je tu dost lidí pokřtěných, kteří do kostela nechodí, ale jsou i takoví, kteří nejsou v husitské církvi, ovšem jsou naši sympatizanti a chodí často. V matrikách je dohromady asi 300 věřících, což je na tak rozsáhlé území žalostně málo, ale počet těch, které oslovíme nebo jim pomáháme, je podstatně vyšší. Mnozí mají o Bohu takovou tu středověkou představu vousatého dědy na mráčku, ale my se snažíme lidem zprostředkovat duchovní rozměr jejich života, ukázat jim, že existuje cosi, co nás přesahuje, hlubší smysl života a zejména naděje.


Hrádek nad Nisou leží v bezprostřední blízkosti hranic s Německem a Polskem. Jak u vás funguje příhraniční spolupráce?

Výhodou naší z českého pohledu odlehlé polohy je možnost čerpání peněz na projekty v rámci euroregionu, což nám umožňuje udržovat kontakty s německými a polskými spolky a organizacemi, které se, tak jako my, snaží pracovat se seniory nebo s lidmi s handicapem. Naše práce tím získává nový rozměr, obohacuje nás to. Spojuje nás touha po přátelství, pořádáme mnoho společných akcí. Neúčastní se jich jen evangelíci, ale všechny církve společně, protože tady na severu jsou chudé farnosti s minimem farníků, což nám na druhou stranu umožňuje poznávat lidi s různými názory. A to je vždy podnětné.


Čím podle vás může být církev v dnešní době nejvíce prospěšná?


Bezesporu onou diakonickou a sociální prací, která tvoří jeden ze základních pilířů činnosti církve. Její smysluplnost dokazuje už to, že nám pomáhá hodně dobrovolníků, kteří to dělají z přesvědčení, na základě lásky k bližnímu. Naše církev není žádným klubem vyvolených. My neříkáme, že chceme jen mladé, krásné, úspěšné a bohaté, naopak jsme tu pro všechny lidi bez rozdílu. Jsme moc rádi, že můžeme pomáhat seniorům, protože to je skupina lidí, která je dnes do značné míry vyčleněna na okraj společnosti. Nikdo je nepotřebuje, nikoho nezajímají, nikdo s nimi nepočítá. U nás jim můžeme v tomto směru poskytnout oázu klidu a pokoje, kde se mohou setkat, popovídat si a nebýt přitom sami. V dnešní odlidštěné době jsou ti lidé vděční už jen za to, že někdo má čas a trpělivost si je vyposlechnout. Pomáháme také lidem, když se dostanou do krizových situací, když nevědí, kudy kam.


Mnozí mají o Bohu takovou tu středověkou představu vousatého dědy na mráčku, ale my se snažíme lidem zprostředkovat duchovní rozměr jejich života, ukázat jim, že existuje cosi, co nás přesahuje.

 

 
 
            © 2000-2018 Město Hrádek nad Nisou