ZŠ TGM Hrádek nad Nisou

Ve dvacátých letech měl Hrádek s Donínem a Loučnou dohromady asi 9340 obyvatel. Převážnou většinu tvořili Němci (8515) a jen malou část Češi (216).

Německá škola byla v Hrádku již před rokem 1887, ale v tomto roce bylo slavnostně zahájeno vyučování  v moderní budově u nádraží (dnešní ZŠ Lidická). Do šk. roku 1907/08 ji navštěvovali pouze chlapci; až v tomto roce zde byla zřízena první dívčí třída. V roce 1918 měla německá měšťanská škola v Hrádku 4 chlapecké a 3 dívčí třídy pro 287 dětí a vyučovalo zde 10 učitelů. České děti musely navštěvovat německé školy až do konce 1. světové války. Po válce nastal příliv českých obyvatel a v roce 1930 již zde bylo 998 Čechů a 6884 Němců.

V roce 1919 byla česká menšina již tak silná, že začala žít svým životem a snažila se získávat pro svou věc i další Čechy, kteří se zatím k češství nehlásili. Jedním z prvních úkolů české menšiny bylo vytvoření podmínek k založení vlastní školy, aby se české děti mohly učit ve své mateřštině.

Bylo nutno vyhledat české děti v matrikách a přesvědčovat jejich rodiče, aby se hlásili ke své národnosti. První zprávy týkající se přímo vzniku první české menšinové školy najdeme v městské kronice z roku 1919:
„Česká menšina z Hrádku a okolí sdělila městskému úřadu, že se z Prahy dostaví komise, aby pro umístění této trojtřídní školy zajistila budovu.  Tři čeští zástupci města se rozhodli této komisi navrhnout pro školní účely panskou budovu č. p. 67, ve které je od r. 1896 umístěn dětský útulek (Kinderasyl). V Hrádku bude zřízena trojtřídní, v Chotyni dvoutřídní česká menšinová škola. Až do otevření této školy jsou české děti sproštěny návštěvy německé školy.“
16. 9. 1919 začalo vyučování v jedné české třídě obecné školy v hasičské zbrojnici. V měšťanské škole začalo vyučování 1. 9. 1922. V čele snah o českou školu stál obětavý český učitel Jan Hamák. Pracoval pro dobro české menšiny a často se střetl s protichůdnými názory Němců. Zemřel v roce 1924, když mu bylo teprve 34 let. Do své smrti byl správcem české školy, na které působilo 6 učitelů. Ve školním roce 1923/24 měla česká škola 3 ročníky obecné školy se 76 dětmi a 2 ročníky měšťanské školy se 78 dětmi.
2. prosince 1922 se uskutečnil výběr pozemku pro výstavbu české školy v Hrádku n. N. Jako vhodný pozemek byl vybrán prostor za vilou dr. Aloise Frödela č. p. 420. Tento pozemek byl sice farní, ale dle zákona musel být pro menšinovou školu uvolněn. Stavba byla  9. dubna 1924 ministrem veřejných prací zadána Bedřichu Němcovi z Růžodolu. Škola musela být hotova za 17 měsíců (!) do konce září 1925. Městská správa se musela postarat o přívod vody a el. energie na staveniště a o stavbu příjezdové silnice s kanalizací.
Základní kámen byl položen v neděli 15. 6. 1924. Česká menšina připravila slavnost k této příležitosti. Byly v prodeji příležitostné odznaky a to v Hrádku, v Chotyni, v Žitavě a v Petavě (předměstí Žitavy). V Žitavě žilo asi 1000 Čechů a tak byla i jejich dětem dána možnost vzdělávat se v mateřském jazyce. Již v tomto roce navštěvovalo naší českou školu 14 dětí ze Žitavy. Německé obyvatelstvo se prý zdrželo jakékoliv účasti na slavnosti položení základního kamene a nevzalo ji na vědomí. 

28. 8. 1925 byla provedena kolaudace dokončené budovy české školy. Místní české spolky připravily slavnostní otevření na pouťovou neděli 30. srpna. Prvním správcem nové měšťanské školy se stal učitel Antonín Novotný, po něm pak až do roku 1938 Josef Suchý, který působil ve škole od roku 1925.

Do nové školní budovy byla přemístěna i opatrovna. Inspektorát menšinových škol v Liberci  se neustále staral o to, aby počet dětí na škole rostl. Velké potíže činily učitelům přestupy dětí do německých škol. Důvodem bylo to, že děti s ukončeným vzděláním na německé škole byly zvýhodňovány. Proto se i na české škole nepovinně vyučovalo němčině. Přes všechny potíže se počet dětí i tříd zvyšoval.

V období krize a nezaměstnanosti bylo rozhodnuto, že se zavede vyvařování pro děti. Děti dostávaly ve škole mléko a kakao. Celkem se zde stravovalo 300 žáků, hlavně přespolních. Ve třicátých letech se neustále rozrůstala fašistická Sudetoněmecká strana, až došlo v roce 1938 k odtržení pohraničních krajů a jejich připojení k Německu. Byly likvidovány české spolky, zavírány české školy. Také česká měšťanka v Hrádku musela být uzavřena a děti opět začaly chodit do německé školy. Naše škola sloužila po celou dobu války jako dívčí internát.

Když byl v roce 1945 osvobozen Liberec a jeho okolí, bylo potřeba zajistit vyučování na českých školách. Opět nastal příliv českého obyvatelstva. Zpět se vrátil i bývalý ředitel české obecné a měšťanské školy Josef Suchý, který po dobu války působil v Plzni.

Byl ustanoven ředitelem na české škole, která zahájila vyučování nejprve ve dvou třídách ve škole v Doníně, protože zatím tato budova vyhovovala lépe. V původní budově se začalo vyučovat opět až po té, co byla uklizena a to 5. července 1945. Bylo zapsáno 80 dětí, z nichž jen dvě třetiny mluvily česky.
Od školního roku 1945/46 byl správcem školy Vilém Štrejchýř, měšťanskou školu řídil Josef Suchý. Ten byl bohužel krátce po válce z města nespravedlivě vyhnán. Dalším významným učitelem, který v naší škole působil, byl Vladimír Říha. Byl dlouholetým kronikářem města.
1. září 1945 přišlo do obecné školy 128 dětí a do měšťanské 232. Později byla měšťanská škola přestěhována do bývalé německé školy (dnešní ZŠ Lidická). V roce 1948 byly zrušeny obecné a měšťanské školy a vznikly osmiletky. Do roku 1960 byla v našem městě jedna ZŠ. V naší škole byly 1. - 5. třídy, v ZŠ Lidická 6. - 8. třídy.
Jako samostatná vznikla naše škola k 1. září 1960 a nesla název 2. osmiletá střední škola v Hrádku nad Nisou. Ředitelkou se stala Milada Knobová. Škola měla deset tříd s 323 žáky. 15. prosince 1960 dostává škola nový název - Základní devítiletá škola. V tomto školním roce dostali poprvé všichni žáci učebnice a školní potřeby zdarma.
V roce 1982 byla dokončena moderní přístavba školy. Původně v ní byly plánovány pouze dílny a školní družina. V současné době jsou zde umístěny všechny třídy prvního stupně, dále školní družina, dřevodílna a kovodílna, učebna hudební výchovy a cvičná kuchyňka. Součástí přístavby je i školní jídelna, která slouží všem hrádeckým školám. V původní budově školy jsou odborné učebny fyziky, chemie, učebna angličtiny a učebna vybavená audiovizuální technikou. Od školního roku 1995/96 má škola učebnu výpočetní techniky.