V týdnu od 5. do 10. 11. 2012 se žáci 7.-9. ročníku a německé děti zúčastnili divadelní generální zkoušky v Německu. Já osobně jsem tam také byla a moc se mi to líbilo. Sice jsme museli zkoušet až dlouho do noci, ale myslím, že výsledek stál za to!
Pondělí:
V pondělí jsme byli v Besedě na poslední generální zkoušce. Hodně jsme společně spolupracovali a dost se spolu skamarádili. Byla velká sranda a zlepšila se nám němčina. Už jsem měla trochu nahnáno, protože se středa blížila, a já měla trému jako pes.
Úterý:
V úterý jsme byli v Německu, ale tentokrát nám paní učitelky připravily překvapení. Těšila jsem se, protože jsem nevěděla, co to bude. Když jsme byli ve vlaku, paní učitelka nám prozradila, co budeme v Německu dělat. Řekla nám, že se půjdeme podívat do zákulisí Žitavského divadla. Sice jsem si myslela, že půjdeme někam, kde bude větší zábava, ale vlastně to byla velmi dobrá zkušenost. Jedna paní, která nás divadlem provázela, nás zavedla do té nejlepší místnosti, která snad v divadle je. Byl to takový sklad kostýmů, které se už nepoužívaly. Hned bych si domů vzala všechny šaty, co tam byly.
Středa:
Tak tohle byl den D. Měla jsem strašnou trému už od rána. Když jsem přišla do Besedy, hned mě trefila tréma ještě horší, než jsem ji měla předtím. Začali jsme zkoušet a já byla nervózní. Zkouška skončila a už jsme čekali na diváky 1. stupně. Když přišel, dělalo se všem špatně. Ale nakonec vystoupení dopadlo víc než dobře, protože takový aplaus nemá snad ani Karel Gott. Následovalo druhé vystoupení pro 2. stupeň. Toho jsme se báli nejvíce, jelikož tam máme spolužáky, a také jsme se obávali, že si z nás budou dělat srandu. Nakonec to dopadlo o trošku hůř než první vystoupení, ale zvládli jsme to. Myslím, že to hodně ovlivnila naše tréma. Před vystoupením pro rodiče jsme šli všichni společně na oběd do restaurace. Měli jsme řízek a hranolky. Když jsme poobědvali, měli jsme do půl páté volno. Já jsem přišla brzo, abych se pak nemusela na poslední chvíli převlíkat. Potom přicházeli ostatní. Když jsme byli všichni, čekali jsme na všechny rodiče, přátele nebo příbuzné. Vystoupení začalo a z rodičů jsme měli hodně dobrý pocit. Tohle vystoupení mělo asi největší aplaus z celého dneška! Poté nastala aukce a rodiče, přátelé či příbuzní si domů odnesli skvělé věci.
Čtvrtek:
Ve čtvrtek jsme byli v Ebersbachu. A bylo to celkem dobré, protože teď hrály německé děti, a my měli tím pádem volno. Když vystoupení skončilo, jeli jsme domů a další „náročný“ den skončil.
Pátek:
Tak tenhle den byl hodně emotivní. V pátek jsme totiž jeli do centra pro postižené německé děti a dospělé. Bylo mi celkem líto, že pro ně nemůžeme hrát my. Hrály totiž německé děti. Nakonec při závěrečném tanci s námi děti tancovaly. Myslím, že nám všem to udělalo radost, i když jsme nehráli.
Sobota:
Poslední den hraní. To jsme hráli v Hartavě pro německé rodiče a opět hrály německé děti. Když vystoupení skončilo, dostaly jsme jako památku hrníček s naší fotkou a bonbony. Bylo mi líto, že to všechno končí. Už jsem si zvykla a kéž by byl další takový projekt.