Oldřichov na Hranicích je také název katastrálního území o rozloze 5,55 km2.
Nyní leží na česko-polském pomezí a od druhé části obce, dnes polského Kopaczówa ji odděluje pouze Oldřichovský potok (polsky Lubota), z části hranici tvoří střed zdejší silnice, které se říká "neutrálka". V polské části zůstal původně renesanční kostel sv. Josefa z počátku 16. století, barokně přestavěný v 18. století, s dřevěným stropem a barokním oltářem.
V Oldřichově je evidováno 91 adres. Trvale zde žije 241 obyvatel.
Původ názvu
Liberecký jazykovědec Erich Gierach publikoval v roce 1931 stať, podle které údajně zjistil, že nejstarší podoba jména Oldřichov je latinská. Pochází z roku 1287 a zní Vlrici villa. Dále se používaly zkomolené podoby německé od Vlrichsdorf z roku 1381, přes Ulyrsdorff z roku 1454, až k Ullersdorf z 16. století.
Název obce Oldřichov na Hranicích pochází z roku 1923, kdy došlo k českému označení všech významnějších sídel a krajinných celků pojmenovaných v oblasti Sudet pouze německy. Většina původních německých jmen byla doslovně přeložena, ta nepřeložitelná byla počeštěna a oficiálně se používaly obě podoby. Úředníci pro české pojmenování využili německý název, dochovaný v jakémsi urbáři z roku 1381, který zněl Ulrichsdorf, tedy Oldřichova ves. Dodatek "na Hranicích" měl obec odlišit od Horního Oldřichova (dnes Kopaczów), tak od nedalekého Oldřichova v Hájích. Po skončení druhé světové války se jméno Oldřichov na Hranicích stalo jediným oficiálním pojmenováním.
Historie
Existence vesnice je doložena už roku 1287. K administrativnímu rozdělení původního Ullersdorfu na Český Oldřichov (Böhmisch Ullersdorf) a Horní Oldřichov (Ober Ullersdorf) došlo již v 16. století, kdy severní část připadla k panství Frýdlant, jižní k panství Grabštejn (obě panství však zůstaly součástí zemí Koruny české). Pro místní obyvatele významnou změnu přinesla třicetiletá válka, kdy v roce 1635 uzavřel rakouský císař Ferdinand II. Štýrský se Saskem mír a daroval mu za to Horní a Dolní Lužici. Až do roku 1849, kdy zde byla stanovena moderní státní hranice, měla státní hranice velice komplikovaný průběh, přičemž součástí Saska byl celý severovýchod Oldřichova, jakož i střed zástavby (v tomto středu zástavby se nacházejí čísla popisná 43, 44, 46, 50, 51, 52, 129, 133, 157, 158, 159). Celou situaci značně znepřehledňovalo celkem osm exkláv Čech, z nichž sedm se nacházelo na území moderního Polska a dále dva výběžky, rovněž na území moderního Polska, přičemž v těchto někdejších českých výběžcích a několika exklávách už tehdy stála část zástavby dnešního polského Kopaczówa.
Po komunistickém puči v roce 1948 se poměry přiostřily – na hranici byly vztyčeny sloupy se čtrnácti řadami ostnatých drátů, okolí hranice bylo rozoráno.
Zdroj: Wikipedie
