Jedním z témat, které rada města na svém jednání dne 18. 3. letošního roku řešila (bohužel už v době nouzového stavu), byl mimo jiné další vývoj a řešení situace v ZŠ T. G. Masaryka, která nastala poté, co město oficiálně písemnou formou dne 29. 1. 2020 obdrželo rezignaci stávající ředitelky ZŠ T. G. Masaryka, paní magistry Poláčkové, na pozici ředitelky školy, a to k datu 31. 7. 2020.
Tím se na městě nastartovala vlna diskuzí, pomyslných návratů do historie, porovnávání apod. – jednak vlastní ZŠ TGM, ale také obou dvoustupňových škol, tedy TGM a Lidická. Na přetřes se samozřejmě dostala i otázka „možného“ sloučení obou těchto škol tak, jak už bylo řešeno, za účasti obou pedagogických sborů, veřejnosti apod., v minulosti.
Historie a zkušenost odjinud
Jak správně v debatě na sociální síti zaznělo, už tehdy se zástupci města, tedy i já na tehdejší pozici místostarosty města, majícího ve své dikci i oblast „hrádeckého školství“, byli mimo jiné inspirovat, ale také poučit ve Frýdlantu, Chrastavě apod., tedy všude tam, kde model sloučených škol dnes funguje. Pokud vím a dobře si pamatuji, ve Frýdlantu tomuto „sloučení“ předcházela také diskuze, ale také práce expertní skupiny, složené z různých odborníků na oblast školství, která tehdy, s ohledem na všechny aspekty, tamní sloučení doporučila. Stejně tak jsme jednali i v Chrastavě, kde jsme mluvili jak se starostou města, tak i ředitelem „tehdy“ sloučené základní školy, abychom se shodně dozvěděli jak o přednostech, tak i negativech daného modelu. Proč jsme myšlenku tak dlouho a pracně řešeného sloučení nedotáhli do konce? Důvod byl celkem zřejmý. Tehdy byl systém financování základních škol nastavený tak, že by nám sice umožnil školy sloučit, získat tím tak to, co víceméně od sloučení očekáváme i dnes, ale také za cenu „úspory“ několika pedagogů a dalších nepedagogických zaměstnanců obou škol, a to jsme tehdy razantně odmítli a celé to odpískali.
Úvaha nad argumenty řešení sloučení
V aktuálním – novém systému financování základnách škol „2020“ – jsme byli několikrát jak z MŠMT, tak i kraje ujištěni, že nic takového nehrozí – nebudou sníženy počty úvazků kantorů obou škol ani nepedagogických pracovníků. Tedy první problém „snad“ vyřešen.
Dalším argumentem „proti“ sloučení obou škol je ztráta konkurence. To jistě ano, ale je mezi oběma, nyní samostatnými školami, opravdu ta zdravá konkurence a tak trochu ten zdravý „boj na život a na smrt“? Nebude pro obě „budovy“, dnes samostatné školy, přeci jen v dnešní době lepší spolupracovat na opravdu reálných základech, než si proti sobě vytvářet „trochu“ nadsazenou atmosféru konkurence? Ono se toho upřímně, aspoň tedy v začátku, pro obě „budovy“ až tak moc nezmění. Obě si budou moc zachovat svojí současnou exkluzivitu a program – nabídku dětem i rodičům, kterou dnes každá ze škol nabízí, ale v novém systému budou moc děti z jedné budovy využít i potenciálu druhé budovy, ať už se to týká vybavení, nabídky obou škol, možných společných projektů a potenciálu získání nového vybavení, v čemž (omluvám se ZŠ TGM) je Lidická o něco progresivnější, ať už s vazbou na projekty a programy MŠMT, přeshraniční projekty apod. Není naopak tajemstvím, že na TGM se projektují „luxusní“ ateliéry a prostory pro výtvarnou a hudební výchovu i v rámci budoucí samostatné ZUŠ, která do celé koncepce obou „sloučených“ škol zapadá.
Nyní jsou dvě školy, dva světy, dvoje vedení. V novém systému se uvažuje s jedním „generálním ředitelem“ řešícím vše pro obě nové propojené budovy, ale samozřejmě s tím, že vše nebude jen a jen na něm. Naopak, jeho prvním úkolem bude vytvořit si v každé budově svého zástupce, který bude i nadále řešit veškeré pedagogické otázky (např.: zaměření a zvyšování kvality výuky s novými trendy), rozvrhy, provoz budov, atd. Na Lidické by úlohu toho „provozního ředitele“ – zástupce pro danou budovu, měla převzít současná zástupkyně ředitele, stejně tak na TGM si ředitel „obou popřípadě spojených škol“ musí ustanovit svého „provozního“ zástupce. V tomto směru už bylo s některými kantory jednáno.
Dnes je zástupkyní ředitelky Hana Prchlíková, která pro školu odvádí ohromný kus práce, nicméně mi při vzájemném rozhovoru sdělila, že i ona chce na svůj post zástupkyně rezignovat a v plné míře se věnovat výuce dětí.
Předpokládám, že první, co by nový ředitel obou škol měl udělat, je pohovor s celým sborem pedagogů ZŠ TGM (vše ještě jednou vysvětlit a nastínit budoucí představy společné práce), ale to už je opravdu na něm. Samozřejmě zaměstnance stávající ZŠ TGM bude zajímat, jak je to s pokračováním jejich pracovních smluv. Sloučení škol znamená, že je zde právní nástupce a zaměstnanci dostanou pouze informaci o přechodu práv a povinností, tzn., že nedochází k ukončení jejich pracovního poměru, neuzavírá se nová pracovní smlouva. Zaměstnanec tedy má původní pracovní smlouvu + informaci o převodu dle § 339 ZP.
Úvaha nad konkursem
K otázce konkurzu. Ano, pokud současné vedení – současná ředitelka avizuje svůj záměr skončit a zůstat „pouze“ učit, což je další bonus této školy, stejně jako paní Prchlíková, kterou jsem zmínil o několik vět výše, je několik možností, jak tuto situaci řešit. Konkurz a výběr vhodného kandidáta, který se může, ale také nemusí, přihlásit. Když se přihlásí, tak může být odkudkoliv, tedy nejenom ze současného „sboru kantorů ZŠ TGM“, tedy celá řada nejistých proměnných. To, že se přihlásí „někdo“ z dané školy, neznamená, že ten někdo bude i doporučen povinnou výběrovou komisí, ze zákona obsazené lidmi z různých školských institucí jako je školní inspekce, zástupce školského odboru kraje, samozřejmě zřizovatele, atd. I já ze své praxe na městě vím a několikrát jsem zažil, že někdo dobrý, ale v daném okamžiku rozhodující psychické tíhy i trošku „vytrémovaný“ neuspěl a uspěl úplně někdo jiný, který zvládl veškeré aspekty konkurzu, včetně závěrečného pohovoru, ale čas potom ukázal, že to bylo to jediné světlé místo, které zvládnul a potom to byl spíš boj než přínos. To samozřejmě může a nemusí nastat, konkurz byla – je jedna ze dvou variant, diskutujících se mnohokrát v radě města. V tomto směru komunikoval pan místostarosta s kantorským sborem TGM, kde se „údajně“ ptal, zda má někdo ze současného sboru pedagogů TGM zájem nově od prázdnin vést danou školu. A tady možná nastal moment nepochopení mezi jeho prezentací a výkladem – pochopením ve škole, kde jsem zaregistroval protichůdné názory. Tady se bohužel mohu pouze omluvit za vzniklé nedorozumění, osobně jsem této debaty účasten nebyl a pokud vyzněla jinak, než je výše uvedeno, tak mě to upřímně mrzí. Čas je ale neúprosný, stejně jako jsou dané podmínky konkurzu nebo sloučení a je potřeba i na této záležitosti pracovat. Rada města se po několika diskuzích nakonec přiklonila k řešení sloučením, které se zdá být „koncem“ školy ZŠ TGM, ale z mého osobního pohledu to tak určitě není.
Příležitost a potenciál řešení sloučení
Já v navrhovaném řešení (sloučení) osobně vidím naopak velkou příležitost pro obě školy a za tím si stojím. „Generálním ředitelem“, pokud se obě školy sloučí, by se měl stát ředitel ZŠ Lidická Mgr. Poláček, který si v obou budovách stanoví své zástupce pro vedení dané budovy. Návrh osoby pana Poláčka je pro nás celkem logický, neboť v daném okamžiku je nejdéle sloužícím ředitelem v našich hrádeckých školách, jedná se o erudovaného, vzdělaného a obecně uznávaného odborníka a pedagoga. Není však podmínkou, že ředitelem bude nastálo, stejně jako je tomu u ZŠ Lidická, záleží na zřizovateli, kdy v souladu se zákonem vyhlásí případný konkurs na nového ředitele.
Uvedeným řešením by měla nastat situace, kdy vznikne jedna škola s názvem „Základní škola a základní umělecká škola Hrádek“ se zachováním exkluzivity a interních názvů budovy ZŠ Lidická a budovy ZŠ TGM. To je cílový stav s tím, že nějakou přechodnou dobu bude ZŠ TGM fungovat „pod“ ZŠ Lidická, pod kterou má dojít ke sloučení. Důvodem je skutečnost, že paralelně bude probíhat několik zápisů do rejstříku škol, nejprve tedy sloučení pod ZŠ Lidická a po schválení samostatné ZUŠ (ano, pobočka ZUŠ Hrádek se „odtrhává“ od své „matky“ ZUŠ Liberec, kde celý proces administrace právě probíhá na MŠMT).
Co je tedy v zásadě cílem? Rozhodně NE žádné stěhování národů v podobě přesunu jednoho nebo druhé stupně do druhé budovy a naopak, stejně jako není cílem „zmatené“ přebíhání pedagogů obou současných škol mezi budovami. Je to naopak možnost, jak v případě potřeby využít potenciál kantorů obou škol ve prospěch „té druhé“ budovy, samozřejmě po předchozí dohodě. Pro sloučení se jako pozitivní naopak jeví zlepšená ekonomika a financování sloučeného subjektu, plán rozvoje škol v souladu s plánem rozvoje města, dodržování vyhlášek MŠMT – inkluze, počty žáků ve třídách atd. Dalším aspektem je také „konsolidace pedagogických sborů“ na obou školách s optimálním využitím aprobovanosti učitelů.
Soutěžení neboli konkurence mezi školami je jen jedna z mnoha možností srovnávání se s někým (spolužákem, vedlejší třídou, třídami ve škole, školami v okrese …). Nemyslím si, že sloučením škol ubyde významná položka motivace žáků v rámci zaměření výuky na té či druhé budově v jedné „sloučené“ škole. Naopak, očekávám, že sloučení povzbudí motivaci žáků. Dá jim možnost daleko více se věnovat oblastem svého zájmu v rámci obou budov ZŠ TGM a ZŠ Lidická. Ale možná se také mýlím, protože zvyk, občas bývá železná košile.
Dalším aspektem je „společná“ využitelnost obou budov a jejich vybavení se svým aktuálním, ale i novým potenciálem (nové moderní prostory v obou budovách + připravované další a další investice do obou budov a jejich vnitřních jak odborných, tak i běžných „učebních“ prostor).
Optimalizace z pohledu sloučených škol také znamená, že na začátku (1. třída, 6. třída) se třídy nebudou naplňovat na max. počty, což se občas nyní děje. Tím dojde k lepší obsazenosti tříd menším počtem dětí, což by významně mělo přispět ke kvalitě výuky.
Každopádně, rodičům i nadále zůstane možnost volby té které budovy pro vzdělávání jejich dětí, s potenciálem využití vybavení a prostor „druhé“ budovy“ ve prospěch většího rozvoje žáků. Konkurence a rivalita obou budov může být zachována, ale obě budovy v pozici jedné školy si budou i nadále konkurovat tam, kde je to žádoucí a zdravé, ale naopak budou spolupracovat tam, kde to má svůj význam. Financování z pohledu státu by mělo zůstat zachované, nikdo by neměl být poškozen ani jinak na čemkoliv krácen (tahle všechna ujištění se ještě ověřují a stále konzultují).
K diskusi na sociálních sítích
V příspěvcích na sociální sítí bylo mimo jiné také zmíněno, že celý tento model nebyl předložený do školské rady ZŠ TGM, resp. školských rad obou škol. S tím souhlasím a plně tento přehmat beru na sebe a omluvám se za to. Projednání tohoto záměru ve školské radě sice není povinné, ale bylo by minimálně vhodné, slušné a koncepční. Uznávám. Stejně tak se příliš nepovedla prezentace celého tohoto modelu v obou školách a také směrem k veřejnosti. Kdyby bývalo vše zůstalo tak, jak tomu bylo ještě v lednu a únoru, následovala by samozřejmě širší „společná“ diskuze obou pedagogických sborů v MFC tak, jak tomu už jednou bylo a samozřejmě představení veřejnosti. Bohužel nová opatření od 12. března 2020 učinila naší zemi diametrálně jinou, bez možnosti se scházet, mimo jiné konat zastupitelstva apod., ale zároveň nás nezprostila povinnosti, situaci a stav kolem budoucnosti ZŠ TGM, potažmo i ZŠ Lidická řešit. Proto jsme celý materiál už za nouzového stavu posunuli do jedné z rad města a rádi bychom jej řešili koncem května na zastupitelstvu města, k diskuzi je tedy stále relativně čas.
Pokud by někdo chtěl celou záležitost nastudovat i po odborné stránce, součástí tohoto blogu se „časem“ stanou i další zpracované materiály, které zhodnocují přínosy, ale ukazují i na rizika. V rámci odborné i laické diskuse jsem připravený se sejít (byť díky nouzovému stavu omezeně) a jednotlivé myšlenky, názory a připomínky probrat. Samozřejmě za účasti mých kolegů, pana místostarosty a pana ředitele Poláčka, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají.
Závěr
Chápu, že celá řada z vás vnímá ZŠ TGM i ZŠ Lidická jako svojí srdcovou záležitost z celé řady důvodů. Chápu, že informace „směrem ven“ neproběhly příliš ideálně. Za to vše se ještě jednou i touto cestou omlouvám, nicméně vím, že pokud to nezkusíme nyní, nezkusíme to už nikdy a za několik roků si to můžeme vyčítat, protože dle mého osobního názoru není „frajer“ ten, kdo jede v bezpečných a klidných vodách, ale ten, kdo se nebojí zajet na hlubokou a rozbouřenou vodu. Jen tak může získat nové zkušenosti a další pocit jistoty. A kdyby přeci jen čas ukázal, že tohle rozhodnutí nebylo správné (i to se samozřejmě může stát), je tu stále možnost, vrátit vše zpět do současné situace dvou samostatných základních škol. Nicméně já jsem v tomto směru optimista a věřím, že tenhle náš v Hrádku zatím nevyzkoušený, ale jinde „snad“ fungující model, má v našem městě budoucnost jak pro dobro žáků, tak jejich rodičů a samozřejmě i pedagogů obou budov. Samozřejmě také chápu, že vše nové, jiné v porovnání s tím léta „běžícím“, vyvolává pocit nejistoty a nebezpečí, ale já věřím, že to půjde a čas ukáže, že to bylo správné rozhodnutí.