Po knihách o rozhlednách a vyhlídkách, ale také třeba o Hrádku, Vratislavicích nebo Liberci, přichází kniha o Žitavě. Proč zrovna o Žitavě?
Povídání o Žitavě jsem psal předně pro Hrádečáky. Jako inspiraci pro výlety za humna. Zní to možná moc velkolepě, ale je to tak. Psaní o Žitavě totiž přirozeně souvisí s mým dlouholetým zájem o Hrádecko a krajinu na Trojmezí vůbec. Hrozně mně bavilo v 90. letech vyhledávat ty staré příběhy z Hrádecka a vracet je ve vyprávění zpátky do krajiny. Určitě si vzpomínáš na naše divoké začátky před čtvrt stoletím, tehdy mi připadalo, že Hrádek nemá historii a památky. Snažili jsme se s Ferdyšem najít kdejaké staré noviny, pohlednice, příběhy jsme hledali i v chalupách pamětníků. A pak z toho lepili hrádeckou vlastivědu. Řada lidí nám pak říkala, že si díky ní vytvářeli k této krajině vztah, že najednou chápali propojení přítomnosti a minulosti. Těší mne, že jsme mohli tím psaním možná trochu přispět k tomu, že si hodně Hrádečáků váží památek ve městě, že chápe jejich smysl a význam.
A s Žitavou to bylo podobné, řada lidí ji zná, jezdí tam na nákupy, nebo se jen tak pokochat historickým centrem, ale prakticky neměli šanci se o tomto městě a jeho minulosti nic dozvědět. A Žitava je nám dneska hodně blízká, vnímáme ji jako součást krajiny domova.
Jak dlouho kniha vznikala?
V knize poněkud nadneseně píšu, že vlastně začala vznikat, když jsem před 30 lety jako úplně první turista přešel nově otevřený hraniční přechod v Hartavě a fascinovaně došel na žitavské náměstí. Ale opravdu intenzivně vznikala posledních deset let. Hodně mi pomohlo město Hrádek nad Nisou, když mne nechalo texty o Žitavě otiskovat v každém čísle HRÁDECKA, každý měsíc jsem něco zajímavého ze Žitavy musel najít a popsat. Celá ta dlouhá léta.
Z čeho jste při psaní čerpali? Má vůbec Žitava už nějakou vlastní knihu?
Knih o Žitavě existuje řada, ale vesměs jde o starší práce, některé i více než sto let staré. Zajímavé je, že nejpodrobnější napsali staří historici Pescheck a Moráwek, oba českého původu. Ale o městě vyšly krásné knihy i nedávno, vzpomenout můžu třeba práci Volkera Dudecka. Ale všechno je to v němčině, což informace z těch knih činí pro řadu lidí nedostupnými.
Vznikala kniha opět jako vaše ostatní publikace díky zážitkům přímo na místě, poznáváním na vlastní kůži?
Kniha Žitava – tajuplná, romantická a podmanivá v tomto ohledu nijak nevybočuje z naší tvorby, tak jak jí s Ferdyšem a Honzou Pikousem děláme už čtvrt století. Neděláme knihy o historii, ale vlastivědu, která má inspirovat. K výletům nebo třeba i k dalšímu zájmu čtenářů, kteří si jej mohou ukojit v historických monografiích erudovaných autorů. Takže se tam vedle podrobných informací o žitavských památkách také objevují drobné zážitky ze žitavských hospod, řeznictví či sauny. Ta knížka je psaná pro české čtenáře pohledem českého autora. Někdy možná naivně nadšeného pro město, které zná jen jako častý a poučený, ale přeci jen občasný návštěvník. Vůbec netuším, co by na ty mé postřehy řekli obyvatelé Žitavy…
Proč by si měli lidé knihu koupit? Překvapilo vás něco, co jste objevili až při psaní?
Pro Hrádečáky je zajímavá tím, že je v ní spousta inspirace k výletům a procházkám. Kdo má rád památky a zajímavá místa, může si je s knihou postupně všechna obejít a leccos se dozvědět. Pro ostatní může být přitažlivá tím nečekaným propojením Žitavy s českou historií. Nejen za Karla IV., ale i v čase pobělohorských exulantů či po druhé světové válce, kdy se dokonce uvažovalo o připojení Žitavska k Československu. A kromě toho je to na pohled hezká knížka; k textu jsou použity jen kresby Petra Ferdyše Poldy okořeněné dvěma obrazy Gabi Watterott, naší kamarádky ze Žitavy.
A závěrem... Jistě již tvoříte dál. Na co se můžeme těšit?
Loni vznikla naše nová knížka, kterou jsme dokončili pro hrádecké hasiče; vedle staré historie je tam zachycena i pestrá nedávná minulost, od povodní 2010 až doposud. Vzdali jsme v ní hold i takovým velkým jménům zdejší hasičiny jako byl třeba Pavel Holeček, Helmut Řeháček a další. Měla by vyjít ještě letos. A s Ferdyšem poměrně intenzivně děláme i na druhém dílu knížky o Lužických horách. Na loni vyšlou Krajinu skal by tak měla navázat knížka Mezi Hvozdem a Luží. A to je pro Hrádečáky vlastně také za humny.
Děkuji za rozhovor. Pro knihu si budete můžete zajít přímo do informačního centra v Hrádku nad Nisou. A těšíme se i na to, se po prázdninách setkáme v našem sále, kde bude kniha představena oběma autory osobně.
vš