Základní škola Donín

Nápadů bylo bezpočet, jenom si myslíme, že kdybychom je chtěli uskutečnit všechny, museli by rodiče vykrást banku. A tak ze všech těch nápadů jsme uskutečnili výlet do HOPARÉNY a to už 30. května. Měli jsme neuvěřitelné štěstí, že jsme tam nakonec byli úplně sami a tak aréna byla jen pro nás. To si pište, že jsme si to náramně užili. Skákali jsme tak, že z nás pot jen lil. A protože jsme se vyčerpali, museli jsme doplnit kalorie. Kde jinde, než v McDonaldu  nebo v čínské restauraci a to podle našeho výběru.  Zvládli jsme to na jedničku.

   Ale to nebylo všechno. Den končil splněním dalšího přání a to přespáním ve škole. Na to jsme se moc těšili. Již ráno jsme si přinesli všechny potřebné věci, ale co bylo hlavní poprosili jsme naše maminky, aby nás zásobily jídlem. A protože každá maminka se bojí, aby její miláček nestrádal, nanosily nám toho požehnaně. Od melouna a ovoce, přes pomazánky, buchty a koláče nepočítaně. Bylo toho tolik, že jsme vše co zbylo, nabízeli i ostatním žákům školy.

      A jaká byla noc? No velmi náročná. To si asi dovedete představit – spát se nechtělo, blbnout se chtělo, plnit sliby týkající se poslušnosti se nepodařilo a tak si dovedete představit, jak nám bylo druhý den ve škole. Někteří to s vypětím sil zvládli, jiní polehávali po lavicích.  Už abychom byli doma – je to hold náročné.

Holčičí den

    Dalším splněným přáním, tentokrát děvčat, byl „holčičí den“. Uskutečnil se 11. června. A v čem takový den spočívá? No prožít den, jak si to každá holka v nejlepším snu představuje. Nic nedělat, zajít na něco dobrého, pokochat se krásnými hadříky, botičkami, eventuelně si všechno koupit a s plnými taškami zbytečností se vrátit domů. A přesně tak náš den vypadal. Nejdřív dobrý oběd, pak útokem na co nejvíce dostupných obchodů, vyzkoušet si všechno, co se mi líbí, nakoupit a uspokojit svá přání. Zakončit zmrzlinou, spočítat zbytky peněz a krásné odpoledne bylo pryč. Tak snad zase někdy příště….