Hrad Grabštejn má bohatou historii a od roku 1990 prošel značnou rekonstrukcí. Letos stejně jako ostatní hrady a zámky neotevřel své brány návštěvníkům, jelikož kvůli koronaviru byl v březnu odložen start sezóny. Život se zde ale nezastavil, pokračuje se ve zvelebovacích pracích a opravách.
"Grabštejn není žádný strašidelný zámek, ale hrad, kde lišky dávají dobrou noc," usmála se místní kastelánka Iva Bártová.
- Jak se dotkla karanténa a bezpečnostní opatření hradu Grabštejn?
Zrušil se termín začátku sezóny, který měl připadnout pro státní památky na 28. března. A začali jsme tak trochu žít v nejistotě, co a kdy bude. Práce na hradě ale neustaly, připravovalo se dál, byť v omezeném rozsahu – s minimálním kontaktem s dodavateli a externisty.
- Připravili jste si nějaké alternativy pro lidi, aby na hrad nezapomněli?
Snažíme se návštěvníkům, po kterých se nám stýská, hrad neustále připomínat. Ať už zhodnocením úspěšné loňské sezóny na našem webu, ale třeba také projektem virtuálních prohlídek, do kterých se Grabštejn zapojil. Zájemci o dění na památkách i jejich historii je mají možnost zhlédnout i zpětně na Facebooku pod hastagem #skastelanempopamatce či na youtubovém kanálu ÚPS na Sychrově.
- Využili jste uzavření hradu k činnostem, které se nestíhají přes rok?
Ano. Hrad má k dispozici jen 6 úvazků. Proto je "prodloužená doba příprav" pro nás možností, jak se dostat k činnostem, na které by byl čas třeba až příští zimu. Jde o úklid nepřístupných míst, hradního lesoparku, ale třeba také řadu "neuchopitelných" činností – likvidaci různého "digitálního nepořádku" tak, aby se nám lépe pracovalo v kancelářích, nebo snadněji řešily inventury a třeba prodej zboží návštěvníkům.
- Můžete přiblížit prosím aktuální dětí na hradě?
Momentálně se pořád chystáme na otevření. Snažíme se reagovat na všechny požadavky tak, aby nás otevření hradu veřejnosti nezaskočilo nepřipravené. Úklid expozic je hotov, stačí pak "jen" odkrýt povlaky z nábytku, vyluxovat podlahy a vytřít. Nicméně paní uklízečka třeba využívá krásného počasí k mytí oken, které kvůli teplotním podmínkám s ohledem na exponáty v zimě prostě neuděláte. Uklízíme v depozitářích, reorganizujeme je. Opravujeme nefunkční a rozbité části objektu. Zahradníci a údržbáři v parku odklízejí popadané větve po jarních orkánech a různý další nepořádek. Opravili jsme cesty k hradu a "odzimováváme" květenu.
- To se nezastavíte, že?
Ano, připravujeme také rozšíření druhého okruhu či nové dětské prohlídky tak, aby byly v souladu s povinnými opatřeními. A stále také pokračujeme v přípravě oblíbených letních akcí. Doufáme, že tak našim návštěvníkům zajistíme příjemný zážitek z hradu.
- Dá se odhadnout, jaké budou finanční ztráty?
Ztráty budou rozhodně nezanedbatelné, konkrétní částku si ale nedovolím "střelit od boku". Pro nás to bude o to složitější, že loňská sezóna byla pro Grabštejn historicky zdaleka nejúspěšnější, co do počtu návštěvníků i tržeb. Snažíme se tak šetřit na všech frontách, doufám ale, že to návštěvníci nepocítí. Určitou úroveň a kvalitu musíme udržet.
- Chystáte po znovuotevření nějaké novinky? Na co byste nalákala návštěvníky?
Hlavním tahákem, doufáme, bude zmiňované rozšíření druhého okruhu. A to o prostory věnující se stavební historii hradu. Nabídneme třeba nálezovou situaci s fragmentem pozdně gotického portálu, vše zachované in situ, na původním místě a bez zásahů. Po letech výzkumů budeme moci prezentovat archeologické nálezy z hradu a jeho okolí. Mohu prozradit, že se v našem kraji bude jednat i o pár naprostých unikátů. Další změnou pro naše návštěvníky bude nově pojatá a vybavená pokladna. V neposlední řadě chystá novinky i hradní krčma, kde se lze občerstvit třeba během čekání na prohlídku.
- V čem si myslíte, že je hrad Grabštejn originální?
Grabštejn je jedinečný tím, že si ve správný okamžik k sobě "připoutá" správné lidi, kteří ho posouvají dopředu. Vezměte si třeba, jak vypadal před třiceti lety, a jak vypadá a působí dnes. To by se bez přispění mnoha organizací či dobrovolníků nikdy nepodařilo. Grabštejn jim vděčí za to, že se dostal do stavu, který mu mnoho památek může jen závidět. Jedinečná je i okolní krajina, která nabízí možnost toho spoustu poznat i v okolí hradu.
- Můžete popsat svou cestu, jak jste se stala kastelánem? Jak dlouho už na této pozici působíte?
Na "druhé straně" památek – ve službách pro návštěvníky – se pohybuji už od svých patnácti let. Nejprve jsem byla průvodkyně. Časem se mi podařilo nahlédnout za roušku jejich tajemství i během studia na Fakultě architektury ČVUT. Na cestě za snem stát se kastelánem mě ovlivnil i můj bývalý nadřízený, dnes už kolega, kastelán Jirka Holub z Hrubého Rohozce. Už v mých šestnácti mi tenhle "konec" predikoval. Před sedmi lety jsem se spíš ze zvědavosti zúčastnila výběrového řízení na kastelána Grabštejnu. A ono to tehdy vyšlo. Jsem tu už sedmou sezónu a jsem za to ráda.
- Je ještě něco, čím vás dokáže hrad překvapit?
To víte, že ano. (úsměv) V rámci jeho dlouhé historie jsem tu strávila jen její mizivou část a tajemstvím tak zůstává třeba zahaleno. Například, kdo přesně, kdy a v jakém rozsahu hrad založil. To je častá a oblíbená otázka návštěvníků. My samozřejmě máme určitou představu, ale těžko se někdo zaručí, že je stoprocentní. Proto mě loni během archeologického průzkumu horního nádvoří překvapila, stejně jako kolegy památkáře, existence starší stavby ukryté našim zrakům pod jeho povrchem. Zatím pouze odhadujeme, jaký účel plnila… A v neposlední řadě procházka kolem hradu vždy překvapí tím, co je zase potřeba udělat, co se kde pokazilo. (smích)
- Pro děti, ale i některé dospělé, představuje život na hradu splněnou pohádku. Je opravdu život na hradě pohádkový?
Tahle otázka souvisí s tím, co jsem zrovna zmínila. Ano, z vnějšího pohledu je to krásné, romantické. Což svým způsobem opravdu je. Často se z toho ale romantika vytrácí, někdy si spíš než hezkého západu slunce všimnete toho, co je v nepořádku. Žijete vlastně pořád v práci, a tak mozek chtě nechtě pracuje od rána do večera a někdy i noci.
- Jsou s Grabštejnem spojené nějaké pověsti nebo strašidla?
Pověstí je jako všude mnoho. O tom, jak je skála, na níž hrad stojí, protkána spletí chodeb vedoucích do Hrádku nad Nisou či ještě dál, o tom, co se tu kdy událo. Něco se zakládá na pravdě, něco je spíš zbožným přáním vypravěčů a posluchačů takových příběhů.
- Budíte se někdy strachem?
Zatrne mi, jak jsme po těch sedmi letech s hradem propojeni. Takový noční poplach kvůli neklidným pavoukům či větrem otevřenému oknu, který přijde ve chvíli, kdy člověk sám prožívá vypjaté chvíle, vybízí k myšlence, že to hrad vnímá, což je dílem milé, dílem trochu děsivé. Zážitkem je spíš setkávání s "nenadpřirozenem".
- Máte nějakou historku?
Třeba před pár dny jsme po pálení klestí seděli za tmy u dohasínajícího ohně. A najednou nás asi z dvaceti metrů okukuje statný lišák. Pár minut jsme se vzájemně pozorovali, až ho cosi vyplašilo a zmizel směrem k vojenskému prostoru. To jsou ty nejkouzelnější chvíle. Grabštejn prostě není žádný strašidelný zámek, ale "hrad, kde lišky dávají dobrou noc".
"Snažíme se kvůli pozdnímu otevření šetřit na všech frontách. Doufám, že to návštěvníci nepocítí. Určitou úroveň a kvalitu musíme udržet."
Iva BÁRTOVÁ
- Narozena: 15. dubna 1990. - Působí sedmou sezónou na hradě Grabštejn, kde i žije. -Vystudovala Fakultu architektury ČVUT v Praze, obor Architektura a urbanismus. - Mezi její zájmy patří četba, turistika, návštěvy památek, historická kuchyně a řemesla (teoreticky i prakticky). Také velmi ráda peče.