Navíc zde bývá mělká a skeletovitá půda, která by neudržela jejich kořeny. Tyto louky se zde vyskytují přirozeně, bez zásadního hospodářského vlivu člověka. V České republice je najdeme v nejvyšších pohořích- Krkonoších, Jeseníkách nebo na Kralickém Sněžníku. Někdy i tyto plochy sloužily dříve k pastvě, například v Krkonoších. Ta obohatila půdu o živiny a mírně tak pozměnila druhové složení rostlin. Hospodářská zvířata také „posunula“ horní hranici lesa směrem dolů do údolí, proto některé níže položené horské louky nejsou úplně pravé a bez lidského hospodaření by zanikly.
Základním druhem lučních porostů je tráva smilka tuhá. Z dalších druhů zde roste například metlička křivolaká, ostřice Bigeloxova, jestřábník alpský, hadí kořen větší, mochna zlatá, violka žlutá sudetská a další druhy, které jsou někdy i endemické- rostou pouze na jediné lokalitě a nikde jinde je nenajdete. Nejčastějším hlodavcem, jehož chodbičky místy hojně provrtávají povrch horských luk, je překvapivě- známý hraboš polní. Vyskytují se zde také druhy ptáků, které jinak lze zastihnout v severských zemích, jako je například linduška horská.
V nadmořských výškách nad horní hranící lesa se kromě horských luk vyskytují i jiné formy vegetace, například rašeliniště nebo keříčkové porosty borůvek, brusinek a vřesu. Kromě toho se i v nejvyšších nadmořských výškách Krkonoš lze setkat s ostrůvky keřové borovice kleče.