Květnatá louka, kosená 2x nebo maximálně 3x ročně, představuje biotop pro řadu rostlin i živočichů, narušuje „sterilitu" zahrad a vytváří přirozeně hlubší vztah obyvatel domu k přírodě a jejím vlastním procesům.
Květnaté louky jsou však přírodním fenoménem již po staletí! Zejména na východě Moravy, na území dnešní chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, existují ve středních polohách nadmořských výšek louky, které takto dnes také označujeme. Jsou domovem stovek druhů lučních rostlin včetně řady chráněných a kriticky ohrožených. Symbolem Bílých Karpat se staly zemní orchideje- vstavače.
Tyto rostliny jsou konkurenčně slabé, proto jsou závislé na detailech hospodaření na loukách. Důvodů, proč rostou právě zde na východní Moravě, je více a patří k nim složení půdy, nadmořská výška, expozice svahů a podobně, nejdůležitější je však to, že se zde historicky střídala pastva a kosení. Ovce louky spásaly již brzy zjara poté, co slezl sníh a stráně se zazelenaly, což oslabilo časně rostoucí trávy, poté byl louky pokoseny, ale později než místa, kde jarní pastva neprobíhala. Díky tomu stačily vstavače vykvést. A na podzim byly louky ještě jednou spaseny, což opět mírně potlačilo trávy, které by zde jinak dominovaly.
Tento způsobe hospodaření nedělali naši předkové z důvodu ochrany zemních orchidejí, ale tak nějak si vzájemně mimoděk vyhověli. Květnaté louky najdeme i v nižších polohách Beskyd a také v podhůří některých českých hor.