„My se hrdě hlásíme k romské národnosti a říkali jsme si, že bychom měli i ostatním ukazovat, že naše kultura je velmi pestrá a bohatá,“ říká organizátor slavnosti Karel Gorol. „Mezinárodní den Romů přímo vyzývá k tomu, aby nás všichni, kdo o to mají zájem, lépe poznali. Naši historii, kulturu, tradice a zvyky.“ Proto v úterý 8. dubna při příležitosti Mezinárodního dne Romů projde městem průvod. Koňské spřežení doprovázené živou hudbou, tanečnicemi ze dvou souborů a dalšími, kteří se budou chtít připojit, bude připravené v 16 hodin v horní části Liberecké ulice. „Tady v Hrádku máme dva taneční soubory. Devleskere čhave, v překladu Boží děti, vedu já a přizvali jsme také soubor Shukar čhaja, tedy Hezké holky, které vede Robert Bady. Průvod půjde Václavskou ulicí kolem bývalého továrního areálu Bekon až na Horní náměstí. Tam oba soubory předvedou, co umí. A potom se vrátíme zpět cestou, kterou jsme přijeli,“ popisuje Karel Gorol.
Mezinárodní den Romů
Mezinárodní den Romů je stanovený na 8. dubna, což je den vzniku Mezinárodní romské unie. Ta byla založená v roce 1971 na kongresu v Londýně. Kongres se konal z iniciativy Grattana Puxona a Donalda Kenricka z Velké Británie, Matéo Maximoffa z Francie, Jarko Jovanoviće z bývalé Jugoslávie a dalších. Delegáti kongresu, kterých byly necelé tři desítky, se tehdy dohodli na vzhledu romské vlajky a podobě romské mezinárodní hymny. „Jsme rádi, že se nám s vedením města v čele s panem starostou Pavlem Farským a radními podařilo domluvit, že naše vlajka bude tento den vyvěšena před budovou radnice,“ říká Štefan Gorol, který se zajímá o historii romského národa. „Mezinárodní romská unie se také dohodla na tom, že bude upřednostňováno označení Rom před Cikánem. Já osobně musím říct, že označení Cikán je pro mě urážlivé, prostě nadávka,“ dodává Štefan Gorol s tím, že Romové slaví Mezinárodní den Romů každoročně od roku 1990, kdy byl ustanoven na 4. kongresu Mezinárodní romské unie ve Varšavě. V České republice se slaví od roku 2001.
Historie Romů
Romové jsou jedním z nejstarších etnických společenství, jejichž historie sahá více než tisíc let zpět. Jejich původ lze vysledovat do Indie. Pocházejí z Pandžábu a Rádžasthánu. Odtud se postupně vydali na dlouhou cestu do Evropy a dalších částí světa. Přes Persii a Malou Asii se Romové dostali do Byzantské říše, kde byli známí jako „Atsinganoi“, což byl pravděpodobně jeden z prvních evropských názvů pro jejich komunitu. Odtud se ve 13. a 14. století rozšířil na Balkán a později do celé Evropy. Jejich příchod byl často provázen nedorozuměním a stereotypy, což vedlo k diskriminaci, ale zároveň i k postupnému formování romské identity. První zmínka o Romech v Českých zemích byla už v Dalimilově kronice. „Romové měli vždy těžký život. Ještě před vládou Marie Terezie měl kdokoli možnost muže beztrestně zastřelit. Když byl Rom zadržen, byl potrestán smrtí. Ženy a děti byly trestány uříznutím uší a vyhnáním za hranice města nebo země. Později se zákon trestu smrti vztahoval i na ně. Až Josef II. to změnil,“ popisuje Štefan Gorol. Cílem panovníka byla přeměna Romů v usedlé rolníky, kteří budou platit daně a povinně poskytovat služby majiteli panství. Nesměli vlastnit dopravní prostředky. Mládež starší šestnácti let musela sloužit a děti ve věku 12 až 16 let se musely učit nějakému řemeslu. Děti mezi sedmým až dvanáctým rokem musely chodit na převýchovu do neromských rodin. Na počátku 20. století pokračovaly snahy o asimilaci. Stále ale platil zákon, který zakazoval toulání Romů. V roce 1927 vyšel zákon o potulných cikánech. Na základě toho byla provedena první evidence Romů na českém území. Druhá světová válka byla pro romskou komunitu velice zničující. Byla to nejhorší kapitola celého jejich vývoje. Tehdy zahynulo téměř pět tisíc Romů pocházejících z českých zemí. V roce 1958 byl vydán zákon o trvalém usídlení kočujících osob. Měli se usadit tam, kde byli přistiženi. Přelom byl až v roce 1989. Přinesl jim svobodu, možnost používat svůj rodný jazyk a pěstovat svou národní kulturu. Na Romy se nahlíží jako na národnostní menšinu.
Zvyky a tradice Romů
Romská kultura je nesmírně bohatá a různorodá a jsou velmi rodinně orientovaní. Respekt k rodičům a starším členům komunity je pro ně zásadní. Jedním z nejvýraznějších prvků jejich kultury je hudba a tanec. Romské písně často vypráví o svobodě, lásce, smutku i radosti. Jejich tanec je temperamentní a dynamický, s výrazným důrazem na pohyb rukou. Bývali často kováři, košíkáři, hudebníci, obchodníci a kočovní obchodníci. V mnoha romských komunitách existuje tradiční forma řešení sporů, nazývaná ‚kris‘. Jedná se o neformální soudní proces, ve kterém starší a respektovaní členové komunity rozhodují o sporech.
Typická romská jídla
Marikľa jsou tradiční romské placky z mouky, vody, soli a někdy i droždí. Pečou se buď nasucho na pánvi, nebo se smaží na oleji. Často se jedí samotné nebo s masem, česnekem či sýrem. Goja je jídlo, které Romové připravovali při táboření. Brambory se zabalily do alobalu nebo se pekly přímo v popelu ohně. Holubky jsou zelné listy plněné směsí rýže, masa a koření, dusí se v rajčatové omáčce. Dalšími typickými romskými jídly jsou například halušky, pišota s kysaným zelím nebo se sýrem, bobaľky nebo sladké pečivo, buchtíky s mákem nebo tvarohem.
