Právě v roce 1939 se totiž 17. listopad poprvé zapsal do dějin jako symbol studentského odporu. Vše začalo velkými protinacistickými demonstracemi 28. října, při nichž byl postřelen student medicíny Jan Opletal. Ten svým zraněním 11. listopadu podlehl a jeho pohřeb o čtyři dny později se stal další tichou, avšak masivní manifestací proti okupantům. Reakce nacistického vedení byla blesková a mimořádně krutá. V noci ze 16. na 17. listopadu vtrhly okupační síly na studentské koleje, bez soudu popravily devět studentských představitelů a více než 1200 dalších českých studentů odvlekly do koncentračního tábora Sachsenhausen. Jako konečný úder byly okamžitě uzavřeny všechny české vysoké školy, a to až do konce války. Tyto tragické události vedly v roce 1941 v Londýně k vyhlášení 17. listopadu Mezinárodním dnem studentstva.
O padesát let později, v roce 1989, se historie měla paradoxně opakovat, i když tváří v tvář jiné totalitě. Komunistický režim slábl, ale stále tvrdě potlačoval disent. Dne 17. listopadu byla studentům povolena oficiální pietní akce na Albertově, právě k uctění památky Jana Opletala a připomenutí nacistických represí. Shromáždění však rychle přerostlo v otevřený protest proti stávajícímu režimu. Dav studentů, skandující hesla o svobodě, se vydal do centra Prahy. Jejich pokojný pochod byl ale večer zastaven a obklíčen na Národní třídě. Následný zásah příslušníků pohotovostního pluku VB byl nečekaně surový a stovky demonstrantů byly zbity obušky.
Právě tato brutalita, namířená proti studentům, se stala tou poslední kapkou. Společností otřásl šok a obrovská vlna solidarity. Zprávy o násilí odstartovaly stávky studentů a divadel, vzniklo Občanské fórum a slovenská Verejnosť proti násiliu. Rozjela se Sametová revoluce, která během několika týdnů vedla k pádu komunistického režimu a návratu svobody a demokracie do Československa. Sedmnáctý listopad tak v sobě navždy spojuje dvě historické události, v nichž studenti stáli v první linii boje proti totalitní moci, a stal se trvalou připomínkou, že svoboda není samozřejmost.
V podvečer letošního dne výročí uvedených událostí byl v Hrádku nad Nisou jako téměř každoročně studený a sychravý, nad městem visely mraky, ze kterých nepřetržitě mrholilo. Přesto se u Pomníku obětem válek před Základní školou Lidická sešla poměrně velká skupina obyvatel, aby si významné události naší historie připomenula. Promluvil starosta města, zazpíval Chrámový sbor od svatého Bartoloměje a následně patu pomníku zaplavily květy a plápolající svíčky.