K tomu však nikdy nedošlo. Lidice si dodnes připomínají lidé na celém světě. Ctí památku zesnulých a připomínají si nepochopitelné, kruté válečné zločiny páchané Německem za druhé světové války. S odcházejícími generacemi zmizí mnoho vzpomínek, některé však musí zůstat zachovány.
Po letošním pietním aktu znovu zdobí květiny pamětní desku na zdi školy, ale nejenom ji. Opodál, uprostřed školní zahrady, stojí hrušeň. Přímý předek tohoto stromu byl jediným, který po původních Lidicích zůstal. Z jeho plodů se sází Lidické hrušně na mnoha místech. Naše byla dlouho střežená, dobře uschovaná v zahradě, bez velké pozornosti. Důvod byl oprávněný. Je již druhá v pořadí, protože první zničil bezohledný vandal. Strom již odrostl a obavy o jeho budoucnost ustoupily. Proto byla vedle hrušně konečně odhalena pamětní tabulka ozřejmující její původ. Rudé růže dnes spočinuly i vedle ní.
Na škole pod nádražím dobře vědí, že její jméno je poctou i závazkem. Hosty letošního setkání tak byli i bývalí žáci školy. Spolu s pedagogy se zasloužili o dnes odhalenou pamětní desku. V minulosti, ještě na škole, vyrobili originální hrušku s postavami obětí, která je dnes součástí expozice v Památníku Lidice. Tady zkrátka s přicházejícími a odcházejícími generacemi v žádném případě nezapomínají.