Už už to vypadalo na slavnostní zahájení, když se z nebe snesla průtrž mračen, kterou doprovázely i kroupy. Jachtaři a jejich přátelé tak místo plánovaného slavnostního přípitku pevně drželi slunečníky a všechno vybavení, aby je nevzal vítr. Chvílemi to vypadalo, že blankytně modrá obloha probleskuje úplně všude, jen ne nad loděnicí. Když se vítr konečně utišil, zbylo všude mokro a ledové hrudky. Náladu to ale nikomu nezkazilo. Vždyť se tu setkali přátelé, kteří se často dlouho neviděli, a navíc u baru v klubovně míchal automat neuvěřitelně lákavé drinky. K nahlédnutí byla řada kronik se spoustou zajímavých fotografií.
Nakonec přeci jen došlo na slavnostní zahájení i onen přípitek. Tomu předcházela dojemná chvíle, kdy přítomní vzdali hold minutou ticha a zpěvem Luďka Veleho těm, kteří se tohoto slavnostního okamžiku bohužel nedožili. Pamětní pohár pak za nadšeného potlesku obdrželi zakládající členové klubu nebo jejich rodinní příslušníci.
Historii klubu ve svém příspěvku shrnul pan Josef Růžička. Ve vyprávění se zastavil u mnoha nezapomenutelných událostí, které členové zažili. Tedy alespoň u těch, které bylo vhodné veřejně zmínit. Ty pikantní, o kterých pomlčel, se dostaly na přetřes až později nad orosenou sklenkou něčeho dobrého.
Srdečné setkání pokračovalo ještě dlouho a po setmění došlo také na promítání vzácných historických záběrů z dob, kdy i v kamerách amatérů poskakoval políčko po políčku skutečný film.
50 let je významné jubileum a jachetní klub se za tu dobu stal nedílnou součástí města. Proto rekapitulaci historie tak, jak zazněla na výročním setkání z úst pana Josefa Růžičky, přinášíme v tomto článku v nezkrácené podobě. Budete tak mít možnost se s hradeckými jachtaři seznámit trochu blíže:
Dámy a pánové, členové oddílu a příznivci jachtingu.
Dnes krásné jezero a obklopené rekreačním areálem Kristýna bylo ještě před 57 roky povrchovým lignitovým dolem. Důlní jáma se po ukončení těžby naplňovala spodní vodou a průsakem z Nisy a brzy se stala rájem vodomilů. Mezi nimi byl i strojní inženýr Pepa Jurek a Pepa Víteček, asi první, kteří se v roce 1973 plavili po stoupající vodní hladině na oplachtěných prknech – windsurfinzích. Následující rok to byla plachetnice třídy Evropa, kterou si pořídil Pepa Jurek a brzy nato vodu brázdil Mlok Tondy Fujery. Spolu s nimi zkoušeli plachtění na hrádecké vodě tehdy další mladí, ale i starší nadšenci, jako třeba hrádecký televizní opravář Vráťa Koten či Jarda Morgenstein.
Od nápadu k registraci (1976)
Jak už to tak bývá, i v hospodě se mohou rodit dobré nápady. V restauraci, které se tehdy říkalo Rafanda, se parta nadšenců pod vedením Pepy Jurka dohodla, že podá žádost o založení oddílu jachtingu v rámci TJ Slovan |Hrádek nad Nisou. Žádost odeslaná 22. října 1976 byla kladně vyřízena, a tak už následující měsíc – 26. listopadu 1976 se konala ustavující schůze. Předsedou byl jednomyslně zvolený 26 zakládajícími členy Josef Jurek. Ovšem jak dnešní doba vyžaduje genderové vyvážení, musím zmínit, že mezi zakládajícími členy byly i nastávající jachtařky – Zuzana Šebelková, paní Kotenová, Jana Vítečková, Maruška Slavíková a Hela Jurková. V dubnu 1977 byl rozrůstající se oddíl zaregistrován na Svazu jachtingu ČSTV a 30 dospělých členů, 2 dorostenci a 12 žáků obdrželo registrační čísla nezbytná pro účast na závodech.
Nutno podotknout, že ještě před oficiálním vznikem JO mnozí nadšenci jezdili na jachtařská školení či semináře, ponejvíce do klubovny TJ Delfín Jablonec nad Nisou. Skvělí borci, mj. reprezentanti a mistři Československa v ikonické třídě Létající Holanďan Jindra Horáček a Dušan Srb, nás zasvěcovali do tajů hydrodynamiky, aerodynamiky, meteorologie a závodní taktiky. Také nám poradili, kde získat plány a exotické dřevo na stavbu plachetnic.
Stavba plachetnic, první tréninky a závody (1977)
Nadšení bylo veliké a tak pod vedením Jardy Morgensterna stavěli žáci dva Optimisty a v garážích se rodily dva Firebally. Další členové si přivezli ze svých předchozích JO 3 Mloky a jeden WS. Od dubna 1977 se už trénovalo na Kristýně a brzy nato žáci s trenérem Morgenem, jak jsme říkali Jaroslavu Morgensternovi, už závodili na Máchově jezeře a v Jablonci n. N. První závod na rychlém a vratkém Fireballu absolvovala také posádka J. Jurek - Růžička na Rozkoši. V silném větru si užívala vody víc než dost, občas i stěžněm ke dnu. Za pár měsíců se přidala posádka Slavík Müller na druhém Fireballu.
Loděnice na poddolovaném území (1978)
Lodě a nadšení jsme měli, chyběla nám jen loděnice. Tehdejší MěNV se nám podařilo přesvědčit, že jachting a vůbec sport bereme vážně, stejně jako práci s mládeží, tak jsme dostali na počátku roku 1978 ke stavbě loděnice. Schvalovací řízení bylo ovšem neobvykle dlouhé, neboť jsme stavěli na poddolovaném území. Problém byl v tom, že v regionu se mělo pod zemí těžit snad už před více než 200 roky a zpočátku nebyly přesné záznamy, kudy štoly vedou. Vše dopadlo nakonec tak, že náš člen oddílu a projektant Jindra Hádek, musel budovu loděnice usadit na armované a 2,5 krát masivnější základy.
A tady trochu odbočím a konstatuji, že se nám v tomto případě potvrdilo, že každé zlo je k něčemu dobré. Díky těmto bytelným základům nám tisíciletá povodeň v roce 2002 loděnici nepobořila, přestože byla ve značné části vodou podemletá. Čtyřmetrová díra pod západní částí budovy vypadala hrozivě. Nisa si totiž našla zřejmě původní koryto, takže proud vody šel napříč Kristýnou proti loděnici a tam se vracel do Nisy.
S výkopem, samozřejmě růčo, jsme začali 21. května 1978. V rámci akce Z, jsme dostali peníze na materiál, ale celou stavbu jsme si museli realizovat brigádnicky. Dnes si asi málokdo umí představit, že by za necelé 3/4 roku měl odpracovat na společném díle stovky hodin, jako třeba Pepa Slavík s 511 hodinami, J. Jurek s 503 hod. a současný předseda hrádeckého jachtingu Mirek Jurek 438 hodin. A když už jsem u těch čísel, tak za celou výstavbu, tedy v letech 78 a 79 nejvíce hodin odpracovali Pepa Jurek – 704 hod. a jeho bratr Mirek 615 hodin. Nevím, jak jsme to vše mohli stíhat, když v témže roce, tedy 1978 jsme odjezdili 22 pohárových závodů od Lipna po Liptovskou Maru a získali 32 000 bodů. To kromě dvou optimistů a Firaballů závodili také bratři Morgensternovi na nově postavené plachetnici třídy Vaurien.
Šestnáct závodníků (1979)
První oficiální závod na Kristýně se uskutečnil 7. – 8. května 1979 za účasti 5 Q a tří Vaurienů. Zájem dětí byl velký a tak se Pepa Slavík se svým tchánem postaral o stavbu dvou posádkového juniorského Kadeta na kterém sklízeli úspěchy jeho synové Jan a Petr. Stavba loděnice úspěšně pokračovala mj. i díky detailnímu harmonogramu prací, tedy kdo, co a do kdy musí splnit. Že někdo v životě nedržel v ruce zednickou lžíci a má nahazovat strop?! Nevadí, to se naučí. A tak mnozí z nás chodili domů s notnou dávkou malty ve vlasech.
Nejen u Splitu se odehrávají karamboly lodí, nedávno bohužel se 4 mrtvými českými jachtaři. Stává se to ale i při závodech na tuzemských vodách, byť bez fatálních následků, jak se o tom v roce 1979 přesvědčila na Máchově jezeře posádka Růžička-Růžička. Velkou díru do boku jim udělala nepozorná posádka masivní plachetnice třídy Pirát a tím pro hrádečáky regata skončila hned v druhé rozjížďce.
Stojí za připomenutí, že v roce 1979 soutěžilo už 16 členů oddílu v lodních třídách
- Fireball
- Vaurien
- Q
- WS
- 420
Absolvovali jsme celkem 54 závodů a získali značný počet výkonnostních tříd díky bratrům Morgensternovým (Vaurien), Václavu Konrádovi, Karlu Holému ml. (oba Q), Pepovi Vítečkovi, Láďovi Mlejneckému, Pavlu Jansovi, Standovi Svobodovi (všichni WS), Janu a Josefu Růžičkovi (FB), Janu Benešovi (FB), Jitce Růžičkové (FB), bratrům Petru a Janu Slavíkovým (Cadet), Josefu Slavíkovi a Láďovi Sulkemu (FB).
Konečně loděnice (1980)
Malé dodělky, vybavení a kolaudace loděnice se poněkud protáhly, a tak nejdůležitější událostí roku bylo její slavnostní otevření dne 15. srpna 1980. A světe div se, dílo v tehdejší hodnotě 800 tisíc korun si vyžádalo jen 2 tisíce korun za práci, a to ještě za vyzvednutí ocelových traverz velkým jeřábem. Vše ostatní zvládli členové oddílu v rámci 15 tisíc brigádnických hodin.
Dalším významným momentem v historii JO byl hned za týden první oficiální závod WS na Kristýně. Na sobotu a neděli 23. a 24. srpna se sjelo z devíti jachetních oddílů závodit v této třídě 22 vyznavačů prken. Tento rok se také někteří členové oddílu vydali na závod do zahraničí. Do Senftenbergu v sousední NDR.
Aby těch aktivit nebylo málo, JO připravil 1. ročník plaveckého závodu Přeplavba Kristýny (od Pragovky k loděnici). Bylo to splnění slibu, že jachtaři budou dělat i akce pro veřejnost. Proto potěšila slušná účast – 36 mužů a 12 žen.
3 závody v roce (1981)
Energie jsme asi měli hodně, když v roce 1981 rozhodli uspořádat tři oficiální závody. V dubnu to byl závod WS – Memoriál Vráti Kotena, který nás opustil pár měsíců předtím. V květnu se pak sešli na Kristýně vyznavači lodních tříd Q, C a Vaurien a v září jsme hostili borce na prknech (WS). Opět jsme se mohli těšit z velké účasti, stejně jako z dalšího nositele první VT, kterou získal Pepa Víteček ve třídě WS.
V tomto roce se také pod vedením Mirka Jurka vydalo šest prknařů trénovat na moře. Zalíbilo se jim na Baltu v Hiddensee. A trénovali tvrdě za každého počasí. Vyzkoušeli si i plavbu na nedávno postaveném tandemu – tedy na prkně se dvěma muži a dvěma plachtami. Stojí za zmínku, že si tam naše parta padla do oka s tamním správcem kempu, bývalým námořníkem sloužícím za 2. světové války na slavném křižníku Bismark a také na ponorce U2. Kamarádství utužovali u pivka a nikdo o něm nemluvil jinak, než o Seewolf nebo Seedog, tedy o mořském vlkovi nebo mořském psovi. .
Ke druhému ročníku Přeplavby Kristýny přibyla od JO další nabídka pro veřejnost – Silvestrovský běh. Ten se konal pod organizačním vedením našeho člena, profesionálního tělocvikáře Pavla Taibra, a v pozdějších letech ve spolupráci s vojáky z grabštejnské posádky.
Začíná éra plesů a běžkařských závodů (1982)
První reprezentační ples hrádeckých jachtařů se konal 3. března agitačním středisku Donín. Pro velký zájem bylo jasné, že příště se už musí konat ve výrazně větším sále.
Značný zájem jachtařů i veřejnosti byl v té době také o tenis. A tak jsme se pustili do výstavby tenisového či spíše univerzálního kurtu. Počátkem devadesátých let jsme dostali nabídku od tehdejšího hrádeckého starosty Milana Faltuse na zhotovení asfaltového povrchu. Zdarma, proč ne. Jenomže časem povrch zdrsněl a my zlenivěli, takže tato část našeho areálu je výzvou pro mladé členy klubu.
V tomto roce jsme také postavili plechovou halu pro skladování lodí, prken a před pár lety tam přibyly stále oblíbenější padlleboardy.
Samozřejmě, že největší pozornost i v tomto roce byla upřená ke sportování, takže popořadě a už jen ve stručnosti:
- Nově začala tradice účasti našich jachtařů na Jizerské 50. V tomto ročníku ze zhruba 9 tisíc startujících byl nejlepší Honza Šebelka na 2815 místě.
- Jarní Hrádecký trojúhelník za účasti 19 WS vyhrál Pavel Hartman ze Sokola Staré Splavy, druhý skončil ve velké konkurenci náš Pepa Víteček.
- Podzimní Hrádecký trojúhelník měl mezi 23 startujícími stejného vítěze – Pavla Hartmana ze Sokola Staré Splavy, v kategorii nad 74 kilogramů zvítězil náš člen, Honza Pytloun.
- Přeplavba Kristýny – 3. ročník, 23 účastníků, vítězem se stal hrádecký kulturista František Brožík.
- V rámci posilování kondice uspořádal Pavel Taibr jakousi prověrku všestranné připravenosti (odznak zdatnosti) v těchto disciplínách: běh na 100 metrů a na 3 km, skok daleký, hod granátem na dálku, šplh bez přírazu a plavání na 100 metrů. Limit splnilo 9 jachtařů a klobouk dolů, i 4 holky – Vítečková, Prchlíková, Taibrová a Jansová.
- 25. – 26. 1982 končí posledním závodem v barvách hrádeckého jachtingu Fireball s imatrikulací CZ 87 pro pracovní vytíženost posádky Růžička-Růžička. Podobně se ze stejných důvodů schyluje k ukončení závodní činnosti některé další posádky. Být od jara do podzimu většinu víkendů na regatách je časově náročné a k tomu u větších plachetnic, mají-li být konkurence schopné, je nezbytná údržba nebo opravy takeláže a trupů.
- Na konci roku samozřejmě nemohl chybět Silvestrovský běh – 2. ročník za účasti 34 borců, z jachtařů byl nejlepší Pavel Jansa, na 7. místě.
Muži s motýlkem, ženy bez (1983)
To se dočetli v pozvánkách a na plakátech zájemci o 2. ročník jachtařského plesu. Kdo kontroloval dodržení tohoto neobvyklého dress code si nepamatuji a není to uvedené ani v kronice. Možná i proto, že některé manželky by tuto povinnost svým partnerům těžko prominuly.
Účast hrádeckým jachtařům byla účast na J 50 asi málo, a tak si přidali další běžkařský závod – O krále Jizerských hor se startem na Smědavě. Na přední umístění sice nikdo z nás neměl, ale zato jsme si užili kouzelná místa zasněžených hor.
A samozřejmě jsme uspořádali jarní a podzimní Hrádecký trojúhelník, opět za slušné, byť méně početné účasti než v předchozích letech.
V červenci jsme přivítali borce závodící v rámci Českého poháru ve skateboardu a také jsme jim pomáhali v organizaci.
Další novinkou byla naše účast v závodě na kolečkových bruslích od Národního domu na Kristýnu.
O 4. ročník Přeplavby Kristýny byl výrazně menší zájem, přišlo jen devět plavců. Proč tak málo? Že by Hradečáci zlenivěli? Nebo bylo špatné počasí?
A opět brigády – tentokrát na údržbě a další rok na přestavbě nákladní Avie 30 na obytný vůz. Avii jsme si pořídili pro snadnější přepravu prken, členů oddílu a hlavně dětí k Baltu. Avie byla ještě tento rok, byť s nákladní korbou, využitá pro cestu směřující na tréninkový tábor na Rujánu, do Baabe. Jak jinak - pod vedením Mirka Jurka.
Na závěr roku Silvestrovský běh za účasti 55 mužů a žen. Vítězem se stal hrádecký učitel Jiří Urbánek běhající za Slovan Liberec, který utvořil traťový rekord, který o několik let později ještě vylepšil. A nikdo už ho nemůže překonat. Po 25. ročníku převzala od jachtařů pořádání běhu liberecká sportovní organizace, která také změnila tratě pro nejmladší účastníky, běžce pohodáře i skvělé atlety. I v roce 1983 byl našim nejlepším běžcem Pavel Jansa, opět na sedmém místě.
Rok 1984
Od tohoto roku už bude následovat jen stručný výčet akcí a snad i pár zajímavostí. Vždyť za 50 let hrádeckého jachtingu jsme toho tolik zažili, uspořádali stovky akcí pro členy oddílu, pro děti, pro hrádeckou veřejnost a nebyli jsme ani skoupí při pomoci městu nějakými brigádami, jako třeba při stavbě chatek na Kristýně nebo později na výstavbě sokolovny. O našem oddílovém sportovním i společenském snažení se pojednává v sedmi obsáhlých kronikách. Kdo má zájem, může do nich nahlédnout, jsou k dispozici v klubovně.
- Jizerská 50: 17. ročníku se zúčastnilo 8 hrádeckých jachtařů.
- 3. ročník jachtařského plesu nás zavedl do Lidového domu a byl zpestřen volbou Miss jachtingu – stala se jí Maruška Slavíková.
- Člen našeho oddílu a sólista Opery Národního divadla Luděk Vele nám zajistil na jaro prohlídku rekonstruované Zlaté kapličky a vstupenky na operu Bohuslava Foerstra Eva. Byl nás spolu s dalšími Hrádečáky plný autobus.
- Po sportovní stránce se ve velkém rozjela účast 7 našich členů na závodech WS. Takže Máchovo jezero, Jesenici u Chebu, Branžeš, Seftenberg v NDR či Nechranice byly vody, které se klukům zalíbili. Už proto, že tam bylo mezi padesáti a stovkou závodníků, na Nechranicích dokonce 120. Nejlepšího umístění dosáhl Pepa Víteček v Německu, kde jako vítěz nechal za sebou 67 borců.
- 4. 6. se Pepa Jurek na členské schůzi pro pracovní a studijní zaneprázdnění vzdal předsednictví a za nového předsedu JO jsme si zvolili Pavla Jansu.
- Další sportovní akce - Přeplavba Kristýny, 4. tréninkové soustředění na Rujáně (Baabe), jachtaři vytvořili tým pro účast na hrádecké lize malého fotbalu.
- Silvestrovský běh za účasti 50 sportovců, z toho 13 dětí a 6 žen.
Rok 1985
- K Jizerské padesátce přibyla tento rok naše účast na Jabloneckém lyžařském maratonu.
- A protože jsme chtěli přiblížit běžecké závody členům JO a hrádecké veřejnosti, připravili jsme v lednu závod O krále Lužických hor za velkého zájmu sportovců z širokého okolí.
- 4. Jachtařský ples se tentokrát uskutečnil v Lidovém domě.
- Ke dvěma tréninkovým táborům na Baltu přibyl jeden na Jadranu v Jugoslávii.
- Na 6. ročníku Přeplavby Kristýny se podařilo zvítězit našemu jachtaři Jaroslavu Velemu a hezké bylo umístění dalšího člena našeho JO, sólisty opera ND Luďka Veleho, skončil 4. z 15 plavců.
- 7. ročník Hrádeckého trojúhelníku se i tentokrát konal jako jarní a podzimní závod.
- Protože jsme už dlouho nebrigádničili, tak jsme se angažovali při stavbě chatek na Kristýně v rámci akce Z.
- Nechyběli nám ani další aktivity – účast v hrádecké lize malé kopané, přiměřeně úspěšní jsme byli na kuželkářském turnaji v Liberci a zabodovali jsme i v plavecké štafetě v libereckém bazénu, když deset členů oddílu zvládlo 1000 x 100 metrů.
- Na závěr roku to byl již 5. ročník Silvestrovského běhu za účast 58 startujících
-
Bilance za uplynulých deset let od založení oddílu:
- Absolvovali jsme jachtařské závody na 25 vodách od Jesenice u Chebu po Liptovskou Maru a v NDR.
- 1. místo 16x
- 2. Místo 21x
- 3. Místo 14x
- Získali jsem 55 výkonnostních tříd
Byla to jednoznačně naše jachtařsky nejúspěšnější sportovní éra. V některém z roků jsme měli dokonce 90 členů – dospělých, dětí a hostujících.
Dále už jen heslovitě:
Předsedové našeho jachetního oddílu/jachetního klubu
Josef Jurek od 26. 11. 1976
Pavel Jansa od 4. 6. 1984
Jindřich Vejstrk asi 1985
Josef Jurek od 1986 do roku 2013, kdy nás v lednu 2013 opustil (celkem 26 let)
Josef Vele od 15. 3. 2013
Miroslav Jurek od 19. 11. 2022
Jarní Hrádecký trojúhelník 32 ročníků
(Mem. Vráti Kotena, později Závod Pepy Jurka)
Podzimní Hrádecký trojúhelník 45 ročníků
(oficiálních dle CTL i neoficiálních, kdy nebyli kvalifikovaní rozhodčí
Přeplavba Kristýny od r. 1980 - 15 ročníků
Silvestrovský běh - 30 ročníků + jeden symbolický v roce 2011 u Jizery v Loukově pro zachování kontinuity (viz foto), poté jsou od roku 2012 pořadatelé z Liberce (OUTDOOR Challenge z. s.)
O krále Lužických hor od r. 1985 – 8 ročníků s hrádeckými horolezci, potom už jen v režii horolezců
Plesy jachtařů od r. 1980, od r. 2013 pauza, od roku 2025 obnovená tradice
AVIA 30 – pořízena v r. 1983, další rok přestavěna na obytný vůz
Výcviková soustředění na moři od r. 1981 každý rok i několikrát – Balt, Balaton, Jadran, Rhodos
Kondiční zimní posilování
- Jizerská 50 od roku 1982 (6 členů JO)
- Jablonecký maraton od r. 1986 (5 členů JO)
- O krále Jizerských hor v okolí Smědavy (4 )
Orientační závod – Bloudění Císařským údolím - od roku 1987 jsme připravili několik ročníků pro děti i dospělé
Závody na paddleboardech pro veřejnost od roku 2023
Koncerty Luďka Veleho pro obnovu hradu Grabštejn vznikly na Kristýně v roce 1987
WORLD CUP v orientačním potápění s centrem na loděnici 1987 a 1992
Skateboard – Československý pohár 1987 s centrem na loděnici
Příměstský jachtařský tábor pro děti od r. 2024
Tenisový JACHTOPEN od r. 1988 (několik ročníků)
Walkmanový ples – první na světě v rámci 18. ročníku plesu jachtařů (každá dvojice měla na parketu svůj valkmen a prostřednictvím sluchátek v uších si poslouchala hudbu, na kterou chtěla tancovat…
Svatby – pět dvojic z oddílu se rozhodlo jít společnou cestou životem. Kolik se jich rozvedlo, není v kronice zaznamenáno.
Zásadní organizační změny
- Od roku 1991 už není Oddíl jachtingu součástí TJ Slovan Hrádek nad Nisou, ale samostatným právním subjektem.
- Od roku 2016 se podle nového zákona stal z JO zapsaný spolek: Jachetní klub Kristýna Hrádek nad Nisou z. s.
Závěr
Zajímavých informací, příběhů i fotografií je v sedmi kronikách tolik, že by se padesátileté bilancování protáhlo na několik hodin. Proto doporučuji všem současným i bývalým členům hrádeckého jachtingu a hostům, aby si sami prolistovali sedm dílů naší kroniky a pokochali se textem, většinou z pera Pepy Jurka, a fotografiemi převážně od Honzy Šebelky.