
V tomto roce bylo udělování nejen slavnostní, ale i bolestné. První letošní oceněnou se totiž stala Mgr. Ivana Petkovová, která v této obřadní síni ještě před nedávnou dobou pravidelně vítala spolu s dalšími představiteli města a členkami Sboru pro občanské záležitosti nové občánky. Pak ale všechny, kdo ji znali, zasáhla smutná zpráva o nenadálém úmrtí této výjimečné ženy. In memoriam byla oceněna za dlouholetou práci pro město v oblasti školství, kultury a sociálních aktivit.
Paní Ivana Petkovová byla ženou s velkým srdcem, která svůj život naplnila prací pro druhé a láskou k lidem. Velkou část svého života zasvětila dětem. Jako oblíbená učitelka fyziky a matematiky dokázala ke svým žákům přistupovat s respektem, pochopením a přirozenou lidskostí. Právě díky tomu ji děti měly rády a zároveň u nich měla přirozenou autoritu.
Nezapomínala ani na život mimo školní lavice. Po dlouhá léta vedla turistický oddíl a s dětmi podnikala výlety, na kterých spolu objevovaly krásná místa. Při tom zažily spoustu legrace a veselých historek, o kterých paní Ivana tak ráda vyprávěla. Pro žáky devátých tříd pořádala malé taneční. A protože, jak s úsměvem říkala, aby to rodičům nebylo líto, organizovala také taneční pro dospělé.
Významnou součástí jejího života byla práce ve Sboru pro občanské záležitosti, jehož byla dlouhá léta předsedkyní. Po mnoho let se tak podílela na významných okamžicích v životě našich občanů. Při slavnostním vítání občánků přivítala do života našeho města nespočet miminek. Svými slovy, úsměvem a srdečností byla součástí prvních slavnostních okamžiků mnoha hrádeckých rodin.
Paní Ivana ale především byla milující manželkou, maminkou a babičkou. Se svými dcerami, vnoučaty i manželem měla krásné a blízké vztahy. Rodina pro ni vždy byla na prvním místě.
Ocenění převzaly z rukou starosty města její dcery Iva a Eva.
Druhým laureátem se za dlouholetý přínos pro město v oblasti komunitní práce a přeshraniční spolupráce stal Mgr. Vladimír Bereš. Autorem slov o panu Vladimírovi je jeho syn Jiří:
Pamatuji si, že tátu odjakživa bavila práce na zahrádce. Měli jsme dokonce k dispozici kus pozemku k pěstování zeleniny naproti paneláku; před revolucí tyto pozemky patřily státnímu statku. Myslím, že už v té době měl táta nějaké aktivity v zahrádkářském svazu. Nakonec to dopadlo tak, že po revoluci s partou zapálených zahrádkářů založili osadu č. 8 na louce pod čerpací stanicí. Zúrodnění nevyužívané louky byla docela výzva, půda na tom místě je hodně jílovitá, ale nadšení celé skupiny nových zahrádkářů převládalo nad problémy. Možná, že kdyby ta parta nadšenců – namátkou si pamatuji vedle taťky ještě pány Bartoše, Sekereše, Bergmana, Válka a další… nebyla tak zapálená pro tu věc, osada by dnes nevypadala tak, jak vypadá. Možná nadšení, získané zkušenosti nebo organizační schopnosti (taťka např. zajišťoval pořádání výročních i běžných schůzí spolku vč. ozvučení nebo fotodokumentace) byly důvodem, že už někdy kolem roku 2010 byl zvolen předsedou hrádeckých zahrádkářů. Z pozice předsedy se pak snažil zkvalitnit činnost celého spolku – zejména zviditelnit spolek ve městě, např. spoluprací s Městským úřadem nebo pořádáním výstav.
Velký smysl měla i spolupráce se Základní školou Tomáše Garigue Masaryka, kdy děti na školních pozemcích pěstovaly různou zeleninu nebo ovoce a poznaly, co tato práce obnáší. Pořádání výstav pak překonalo i hranice – hrádecký spolek navázal spolupráci s podobným spolkem ze Žitavy. Jeho představitelé byli i pravidelnými účastníky Hrádeckých dožínek, kde hrádečtí zahrádkáři byli jedním z vystavovatelů.
Bohužel současná situace zahrádkářům nepřeje – mladší ročníky nemají o zahrádkaření zájem a stav legislativy rozšiřování základny nenahrává. Proto byl taťka nucen v roce 2024 z pozice předsedy funkci celého spolku, který v Hrádku existoval zhruba 70 let, ukončit.
Přestože už „Zahrádkáři Hrádku“ svou organizaci nemají, radost z práce na zahrádce taťku naštěstí neopustila. Svůj elán věnuje hlavně vinohradu „hrádeckého červeného“ – vinné révy, kterou si před 35-ti lety přivezl ze svého rodného Slovenska.
Oběma oceněným patří náš vděk, úcta a velké poděkování.