Tím jsou přesným opakem betonových či asfaltových ploch, a to samozřejmě v tom pozitivním slova smyslu, tedy minimálně pokud budeme považovat zadržování vody za prospěšné. A to bychom asi měli.
Tyto plochy jsou tvořeny vrstvou stěrku, většinou kategorie 16/32 (to znamená s velikostí jednotlivých kamínků mezi 16 a 32 milimetry), smíchanou s určitým množstvím zeminy. Té se přidává přibližně 20%. Do této směsi se vysévá travní porost, který je tvořený převážně trávními druhy- lipnicí červenou, jílkem vytrvalým a lipnicí luční. Kromě nich se přidává v malém množství například žebříček obecný. Tato takzvaná vegetační vrstva je silná 15-30 centimetrů. Pod ní může být ještě vrstva drenážní, která je obdobně mocná a je tvořena hrubším štěrkem. Ta napomáhá lepšímu zasakování vody. Někdy se místo štěrku používají recyklované materiály, například stavební suť. Obě tyto vrstvy se musejí řádně zhutnit. Když je potom ještě prokoření travní porost, jsou opravdu využitelné jako parkoviště, cesty a podobně.
Na rozdíl od mlatových povrchů mají lepší propustnost vody, lépe a více ji tedy zadržují a naopak po dešti na nich nejsou louže. Kromě toho mohou být i esteticky pěkné, protože často se do vysetých travních směsí časem samovolně přidají kvetoucí byliny, snášející chudý substrát, sešlapávání či pojíždění. Tyto trávníky se nezalévají. Vypadají proto často jako suché, ale pokud jsou dobře prokořeněné, fungují. Podstatné je proto po jejich vysetí počkat se zátěží nejlépe 3 vegetační měsíce, a začít je využívat až po druhé. nebo třetím posekání. Tyto trávníky se sekají dle potřeby několikrát ročně, je nutné počítat s vyšší výškou seče, aby sekačka nebyla v kontaktu s kamínky na povrchu.