Proto bychom měli mít na paměti 2 hlavní zásady, a to pokoru k přírodním procesům vzhledem k výše napsanému, a potom také trpělivost, protože mnoho bylinných druhů začne kvést až ve druhém, ale také někdy v třetím nebo dokonce čtvrtém roce po založení a vysetí.
Během času bude na louce docházet ke změnám v druhové skladbě rostlin, a to vlivem faktorů, které nemůžeme dost dobře ovlivnit a proto je musíme přijmout jako vyšší moc. Docela určitě mezi ně patří například rozdíly v počasí mezi jednotlivými roky. K tomu je potřeba počítat s procesem postupného oteplování v našich zeměpisných šířkách, které je neoddiskutovatelné a můžeme se pouze dohadovat o tom, do jaké míry je způsobené lidskou činnosti. To však nic nezmění na postupném zvyšování podílu teplomilnějších druhů, které budou zároveň snášet i delší období sucha. Do vývoje louky nám zasáhne zcela jistě také kolonizace rostlinnými druhy z blízkého okolí, a to včetně nepůvodních a bohužel někdy i invazivních taxonů.
Abychom však nebyli tak skeptičtí- jsou i faktory, které ovlivnit můžeme. Patří mezi ně především správné načasování termínů jednotlivých sečí. Květnaté louky podle místních podmínek budeme sekat nejčastěji 2x ročně, v sušších oblastech 1x a někde naopak i 3x (poslední seč je podzimní). S termíny můžeme v jednotlivých letech improvizovat a vývoj druhového spektra naší louky bude do určité míry záviset i na metodě pokus-omyl, což je však v pořádku, jedná se vždy o vratné procesy. Pokud se na louce budou vyskytovat ohniska plevelných a ruderálních druhů, zejména v prvních letech po založení, je dobré je mechanicky zlikvidovat. V případě zásadnějšího rozšíření nežádoucích druhů můžeme na části plochy provádět intenzivnější (častější) seč nebo založit část porostu znovu. Také můžeme naopak některé druhy rostlin cíleně dosévat, pokud budeme přesvědčeni, že najdou na našem pozemku vhodné stanovištní podmínky.