Do soutěže se do letošního ročníku přihlásilo 43 objektů, celkem 23 v kategorii malá obnova a 20 v kategorii velká obnova. Památky nemusí být státem prohlášenými kulturními památkami. Kromě historických budov to mohou být např. i sochy, parky, veřejné prostory, varhany nebo jiné umělecko-řemeslné předměty. Pořadatelé oceňují majitele, kteří jsou si vědomí kulturně historických stránek svých objektů a podle toho o ně pečují.
Stručná historie bývalého Azylu
Budovy tzv. Azylu byly v roce 1723 postavené na základě povolení hraběnky Johanny Emerencie Gallasové. Hraběnka, manželka Františka Ferdinanda Ignáce, se zasadila i o výstavbu barokního klášterního chrámu Navštívení Panny Marie v nedalekých Hejnicích. Hrádecký komplex měl zřejmě původně sloužit jako zámek. Velmi brzy po dostavbě se v něm začalo vyrábět sukno, bavlněné látky, punčochové zboží a kanafas. Výroba ale patrně nesplnila očekávání, a proto už v roce 1767 byl v jedné z budov zřízený mandl. V roce 1812 tam vznikla hrnčířská dílna na výrobu pálených lahví pro minerální vodu z lázní Libverda. Ani tato výroba se neudržela dlouho. Následovala přestavba domů na byty pro panské úředníky. V roce 1896 tam vznikl útulek pro děti továrních dělníků. Z této doby se používá název areálu Azyl. Po vzniku samostatné Československé republiky se od roku 1919 do 1925 jedna z budov využívala jako menšinová, česká škola. Učilo se tam ve třech třídách. Výuka tam skončila až s výstavbou nové budovy české školy (dnes ZŠ T.G. Masaryka). Děti se do Azylu vrátily i po válce, dům sloužil jako školní jídelna a školní družina, a to až do roku 1982. V šedesátých letech 20. století se na půdu přestěhoval depozitář hrádeckého muzea, které ale krátce poté zcela zaniklo. Od roku 1982 měl objekt v pronájmu národní podnik Potraviny. Výroba lahůdek se tam udržela až do roku 1991. Následovala privatizace, kdy budovy novému majiteli posloužily jen jako zástava bance a bez péče chátraly. Město sice získalo objekty Azylu na konci devadesátých let 20. století zpět do svého majetku, ale zachránit se díky rekonstrukci v roce 2002 podařilo jen severní křídlo, č. p. 67.
Rekonstrukce Azylu
Soubor budov tzv. Azylu býval unikátní technickou památkou a jednou z nejstarších dochovaných manufaktur v Česku. Z komplexu se podařilo zachránit pouze jednu z nich. Památkovou podstatu domu ale narušila řada novodobých doplňků, které nahradily původní autentické prvky. Práce navíc tehdy nebyly provedené příliš kvalitně.
Rekonstrukce budovy probíhala postupně ve čtyřech etapách v letech 2020 až 2023. Při první etapě se opravovala střešní krytina v horní části mansardové střechy až po římsu. Asfaltový šindel nahradila přírodní břidlice a opravily se i klempířské prvky. O rok později pokračovala oprava střechy a vyměnila se okna ve vikýřích. V roce 2022 přišla na řadu okna v přízemí a v prvním patře budovy. Teď tam jsou dřevěná okna vycházející z historické fotodokumentace, a to včetně barevnosti. Tmavá v exteriéru a slonová kost v interiéru. Rekonstrukce Azylu skončila v loňském roce opravou fasády a restaurováním gallasovského erbu v průčelí budovy. Předcházela jí sanační opatření proti vzlínající vlhkosti, obnova kamenných prvků a osazení nových venkovních parapetů.
Rekonstrukce objektu Azylu stála celkem 6,6 mil. Kč. Město čerpalo dotace ve výši 1,2 mil. Kč od Ministerstva kultury z programu regenerace městských památkových zón a 900 tis. Kč z Programu na obnovu památek Libereckého kraje. V objektu Azylu č. p. 67 se už od rekonstrukce v roce 2002 nachází 16 malometrážních bytů. Tomuto účelu slouží stavba dodnes.