Krajinou Trojzemí

Na jednom z mála vyvýšených míst bylo ve svahu zářezu silnice vyskládáno větší množství čedičových, sloupcově odloučených kamenů. Kříž, přesněji řečeno jeho torzo, sestávající se pouze ze tří ramen, stojí na zřejmě mnohem později doplněném pískovcovém soklu ze zrnitého pískovce. Jde vlastně o kvádr o velikosti 46 * 42 * 20 cm.

Horní, velmi pravděpodobně původní, část je zhotovena z hrubozrnného pískovce s křemennými peckami. Kámen je velmi zvětralý, jak byl dlouhodobě, zřejmě po celá staletí, vystaven působení povětrnosti. Za tak dlouhou dobu se na jeho povrchu nastřádala spousta drobnějších poškození, odřenin a otlučení. Kříž je pouze hrubě sekaný, jak tomu u smírčích křížů často bývá. Umístění kříže je velmi jistě nepůvodní, jde vlastně o torzo poškozeného kříže, umístěného na nový podstavec. Náhodný příchozí může kříž velmi snadno minout bez povšimnutí, neboť před křížem postupněvyrostl tis, který brání přímému pohledu na tuto drobnou památku. Věří se, že čelní, do ulice obrácená strana kříže, nenese jenom odřeniny a otlučeniny, ale že jde o zbytky starého nápisu, který však již velmi dávno není k přečtení.  Kolem smírčích křížů se objevovalo vždy hodně pověstí. Nejčastější na Žitavsku jsou ty o švédských oficírech. Také zde se v lidovém podání traduje, že zde jeden z nich nalezl svoji smrt. Ostatně bývalo pravidlem, že tyto památky vznikaly právě na paměť na násilný čin, který často splýval s dalšími příběhy, a jednotlivé příběhy pak mohly cestovat po různých křížích. Zřejmě tak nějak to mohlo být i zde.