Krajinou Trojzemí

Nebylo tomu však takto vždy, dříve (před rokem 1828) stával u prvního oybinského mlýna. Během výstavby nové silnice pak byl přemístěn na své současné místo, na uměle navršenou mohylu při Teufelsmühle. Údajně byl v místě jeho původní polohy, při jeho objevení, nalezen popel a vypálené hliněné střepy, jak tomu podle starého německého zvyku bývalo spíše u mezníků, naopak u smírčích křížů se očekávalo, že časem zapadnou do země, aby mohla být zcela zapomenuta i vina dávného násilníka.

Kříž je nepravidelně hrubě sekaný, jak tomu často bývá u tohoto druhu památek, s četnými poškozeními a odřeninami nasbíranými během staletí, kdy stával vedle cesty k Oybinu. Kříž nese také nápis, a sice letopočet 1670. Občas se objevuje tvrzení, že by nápis mohl být dodatečným, že je kříž možná mladší. Kříž měl již v minulosti namále, levé rameno bylo odlomeno a dnes je připevněno ocelovým trnem a začištěno novodobou vysprávkou. Tak jako u každého podobného kříže, i kříž u Teufelsmühle si sebou nese pověst, přesněji hned dvě. Jedna z pověstí spojuje jeho vznik a umístění s místem skonu posledního ubitého mnicha Eremity, druhá zmiňuje stejný násilný čin na mladé dívce. Ať již tomu bylo jakkoliv, kříž dnes v klidu stojí mezi mlýnem, ve kterém již dávno pytle s obilím vystřídali turisté a rekreanti a malou nádražní budkou úzkorozchodné dráhy a nemá se k tomu, aby zapadl do země a zůstal zapomenut.