Střecha také může obsahovat další vrstvy, jako například kořenovou bariéru, odvodnění a zavlažování. Zatravněné střechy jsou po staletí známé nejen v chladnějším podnebí Islandu, Skandinávie, Kanady a severu USA, ale například i v teplém podnebí Tanzanie.
V dnešní době jsou stále častěji používaným prvkem výstavby nových budov nebo i rekonstrukce těch stávajících. Díky zeleným střechám se zejména do měst vrací zeleň a to i do míst, kde ji není možné mít na úrovni základního terénu. Celkově zvyšují estetickou hodnotu budovy, zlepšují teplotní i zvukové izolační vlastnosti a snižují interiérové tepelné výkyvy, zadržují srážkovou vodu a jejím vypařováním zlepšují mikroklima. Kromě toho, jsou-li dobře konstrukčně provedeny, chrání a zvyšují životnosti střešního pláště a střešní konstrukce.
Dnes si můžeme v případě plánování zelené střechy vybrat z celé řady typů, a to v závislosti na konstrukci domu a také podle toho, jaký máme celkový záměr. Nejvíce se zelené střechy uplatňují na pultových a mírně šikmých střechách, ale lze je vytvořit i na střechách sedlových. Pokud chceme mít střechu nízko údržbovou, zvolíme extenzivní variantu. Ta spočívá ve výsadbě suchomilných rostlin, sukulentů (rozchodníků a netřesků), mechů a suchomilných trav do odlehčeného substrátu. Porost lze založit výsadbou jednotlivých rostlinek, výsevem semen či řízků a kdo je netrpělivý, nejrychleji dosáhne cílového stavu použitím již předpěstovaných koberců. Ty jsou však pochopitelně cenově nejdražší. Péče o takovou střechu je minimální, prakticky bez zálivky, a jen občas odstraníme případné plevelné nechtěné rostliny.
Pokud chceme naopak zelenou střechu, o kterou se budeme starat a která může pro nás být i příjemným pobytovým místem (zde již spíše hovoříme o střešní zahradě), potom je samozřejmě nutné počítat s robustnější konstrukcí střechy, závlahou a samozřejmě vyššími náklady. Nejsme však omezeni jen na výběr suchomilných druhů rostlin a i na střeše si potom můžeme vytvořit například kvetoucí loučku.