Krajinou Trojzemí

Sochu, která je dílem neznámého, ale poměrně zručného kameníka, pořídil 22. dubna 1802 václavický sedlák A. T. Schubert. V průběhu následujících desítek let ji ještě dvakrát někdo opravoval, jak svědčí letopočty drobně vytesané do kamenného podstavce. Poprvé v roce 1867 Wenzel Wagenknecht, podruhé někdo neznámý v roce 1919.

Následující století, a hlavně doba po druhé světové válce, ale památkám s církevní tematikou nepřála. Nevšímavost a vandalismus se podepsaly i na václavické Panně Marii. Neznámo kde skončila Mariina hlava, otlučené byly i další části sochy i podstavce, texty prakticky nečitelné. Nejspodnější část podstavce se postupně ocitla až pod půlmetrovou vrstvou hlíny.

Záchrana sochy přišla v roce 2013. Památku, včetně nově vymodelované hlavy, restauroval Josef Tichý z Hrádku nad Nisou.

Panna Marie Neposkvrněná se často označuje jako Immaculata. Označení vzniklo z latinského sine macula, což znamená bez poskvrny. Podle římskokatolického církevního učení byla Panna Marie počata v lůně své matky – svaté Anny – bez poskvrny dědičným hříchem. V roce 1854 bylo toto učení papežem Piem IX. dokonce vyhlášeno jako jedno z dogmat, tedy jako tvrzení, o kterém se nepochybuje. Většina ostatních církví jej ale neuznává.

Tvrzení o neposkvrněném učení Panny Marie římskokatolická církev ale uznávala už od středověku. Výtvarné zobrazení Immaculaty se tak objevuje už od 16. století. Nejčastěji při něm Panna Marie stojí na glóbu nebo srpku měsíce, nohama zašlapává hada, symbol dědičného hříchu. Takto je zobrazena i václavická Immaculata.