Krajinou Trojzemí

Jedná se o dva smírčí kříže zazděné do hmoty kostela, přesněji řečeno do jeho soklu. Levý smírčí kříž je vlastně 104 cm vysoká a 58 cm široká kamenná pískovcová deska, z které vystupuje o 9 cm vlastní kříž. V kříži je navíc zahloubena malá nika, pravděpodobně původně pro lampu, stejně jako několik dalších nik zazděných v okolním zdivu.

V dolním ramenu je vyobrazena zahnutá šavle.  Téměř zrcadlově proti desce s křížem se nachází další, o něco menší smírčí kříž o rozměrech 103 * 39 cm. I na něm je v reliéfu vyobrazena zřejmě vražedná zbraň, tentokrát 26 cm dlouhý nůž. Třetí smírčí kříž je vyobrazen na kamenné pískovcové desce 55 * 128 cm s velkou prohnutou šavlí. Jedná se o tři z osmi dochovaných a známých smírčích křížů v Žitavě. Vedle křížů, zazděných ve Dreifaltigkeitskirche (kostel Nejsvětější Trojice), se nalézají další ve Frauenkirche (kostel Panny Marie) v ulici Hammerschmiedtstraße 10 a další stojí ve volném prostoru v parku ve Weinau.

Ve středověku bylo možno při trestání provinilců uplatnit systém tzv. smírčího práva, kdy byl provinilci uložen nějaký úkol, kterým odčinil svůj zločin. Soudnictví ve středověké západní Evropě vycházelo z křesťanského kanonického práva, založeného na hodnotách duchovních, svědomí a rozumu. Život na naši zemi nám daroval Bůh. A lidský život, byl chápán jako nejvyšší hodnota. Pro spásu lidí, jejich vykoupení od hříchu Ježíš Kristus zemřel na kříži. Vraždou, usmrcením člověka pohrdl jedinec Kristovou výkupnou obětí a darem stvoření. Toto jednání si vůči živoucímu Bohu žádalo usmíření – potvrdit, že si křesťané váží Vykupitelova kříže. A tak vedle odškodnění pozůstalých byli pachatelé zločinu odsuzováni ke stavbě smírčích křížů. Smírčí kříže zazděné do dvou žitavských kostelů jsou pak památkou na středověké smírčí právo.