Krajinou Trojzemí

Jedna z rozpustile rozprávějících žen drží v ruce růži, druhá jablko a třetí košík s ovocem. Družně si o čemsi velmi zajímavém vyprávějí a příliš nedbají na své okolí. Abychom se mohli dívat trhovkyním při naslouchání jejich hovoru do očí a přitom se k nim nemuseli sklánět, vyzdvihl je autor na pískovcový podstavec a na něj umístil ještě bronzovou kouli pravděpodobně symbolizující zeměkouli, na kterou ženy posadil. Přitom historie kašny není nikterak stará. V roce 1977 ji z bronzu odlil Karl Schönherr. Kašna původně zdobila obchodní centrum na jižním předměstí Žitavy, ale její krása ještě víc vynikla po jejím přestěhování na Klosterplatz (Klášterní náměstí). Zde se v konkurenci ostatních velmi zajímavých a umělecky cenných památek vůbec neztrácí, naopak je často volena jako místo pro dostaveníčka a setkávání a potkávání lidí.

Traduje se, že při jejím znovuotevření netekla z jejích chrličů voda, ale nějaký čas dokonce víno. Tak vesele ji Žitavané přijali do středu města. A rozpustilé trhovkyně nezůstaly nic dlužny. Dnem i nocí vyprávějí své příběhy. V zimním období přece jenom trochu tišeji, neboť z chrličů netryská voda, ale jakmile voda na jaře opět vytryskne, nejde živé dámy přehlédnout a i zvuk zurčící vody připomínající rozprávění mladých žen oživuje tento kout města. Dostaveníčko si zde můžeme dát i my a navštívit některou z okolních památek. Dá se říci, že z tohoto hlediska byla poloha kašny zvolena zcela bezchybně, ve městě není jiné místo, odkud jsou všechny nejvýznamnější památky dostupné hned za rohem.