Krajinou Trojzemí

Zdánlivě nevýhodný pozemek ale jeho stavitelé proměnili ve výhodu, svažitý terén opatřili stupni, na které umístili kostelní lavice. Věřící tak mají mnohem lepší přehled, podobně jako je to v kinech či divadlech. To spolu s nádhernou výzdobou kostela činí kostel jedinečným. Několik metrů jižně od kostela, směrem dolů po schodech ke vsi byl několik desítek let po válce v roce 1983 vybudován malý pomníček připomínající katastrofu druhé světové války.

Nebylo jednoduché připomenout si důstojně a s úctou tuto těžkou dobu, aniž by bylo nutno si zavdat s tehdy panujícím režimem. Prostý, svojí výškou jen o málo větší než metr přesahující, pilířek je umístěn ve svahu s podobným umem jako celý kostel a tak hledí na příchozího v dostatečné výšce, aniž by ho bylo nutno stavět na podstavec a vyzdvihovat do výšky. Perspektivu v tomto případě přejala vhodná volba umístění v terénu, navíc při schodišti, kdy se k pomníčku stoupá z níže umístěné hlavní oybinské ulice.Hranolovitý pomníček je ale díky vhodně volenému tvaru bočních výseků zároveň křížem, kterým zjevně neměl či spíš nesměl být.

U pomníků stavěných v těžkých dobách na památku těm, kteří se ocitli či stáli na špatné straně, je vždy nutno velmi pečlivě volit slova. Zde jsou dominantní dvě strany. Jedna, v tomto případě jihovýchodní, hledící směrem k příchozím dolů na schodiště říká „DEN LEBENDEN /ZUM NACHDEN/ KEN * KIRCH /GE * MEINDEN/ OYBIN NOV. 1983“. (Žijícím k vzpomínce, Náboženská společnost Oybin, listopad 1983). Na druhé straně obrácené k příchozímu, který se při výstupu vzhůru u pomníku zastavil, stojí do kamene vysekáno: „WIR / GEDENKEN / DER TOTEN / DES LETZTEN /KRIEGES, DIE / DURCH KÄM-/ PFE JEDER ART / IHR LEBEN VER-/LOREN, WAIL DER / HASS AUF DER /WELT GROS-/ SER WAR; ALS DIE LIEBE„  (Děkujeme mrtvým minulé války, kteří v bojích všech druhů svůj život ztratili, protože nenávist světa větší byla než láska). Opatrná a nepříliš jasná formulace ale ke konci neztrácí naději, neboť nenávist dává do minulého času a končí slovem láska.