Krajinou Trojzemí

Lužice se spolu s Žitavskem stala součástí Saska až po roce 1635, tedy vlastně nedlouho předtím, do té doby patřila k České koruně. Možná chtěl spatřit důstojný a majestátný klášterní kostel pamatující dávnou slávu císaře Karla IV., možná to byly politické ohledy, aby zviditelnil svoji svrchovanost nad novými zeměmi, možná šlo o náhlý popud během cesty ze Žitavy zpět do Drážďan.

Každopádně ale na hrad spolu se svým synem princem Johannem Georgem III. vystoupali, ač museli slézt dolů z koní, neboť dnešní most přes Ritterschlucht (Rytířská rokle) tehdy neexistoval a museli tedy vystoupat buď zmiňovanou roklí, nebo strmou pěší trasou při skalách. Každopádně na paměť návštěvy kurfiřta a jeho syna byl na severní skalní stěně ve výši asi 8 metrů nad dnešní úrovní terénu vyhotoven mohutný nápis a nad ním byl proveden saský kurfiřtský znak korunovaný kurfiřtským kloboukem, v provedení v kameni ve tvaru koruny. Nápis i znak jsou umístěny v rozměrných, v pískovci provedených zdobných barokních kartuších s bohatým lemováním.Nad kloboukem a celým nápisem jsou ve skále patrné dva zahloubené otvory a i okolní skála je zarovnána pro další chybějící detail. Co bylo zde, ale aktuálně není známo. Okolní nápisy jsou mladší, z nápisů v obdélníkových polích pod pamětním nápisem z návštěvy kurfiřta a jeho syna lze vyčíst některé kapitoly z dějin hradu. Dnes stojí naproti nápisu, až mnohem později, zřejmě na přelomu 19. a 20. století, vystavěná hradní restaurace, tu ale kurfiřtská návštěva tehdy ještě nemohla z pochopitelných důvodů využít.