Krajinou Trojzemí

Neméně zajímavá je rovněž její historie. Hrobka je datována rokem 1715. Stavebníkem hrobky byl Otto Ludwig von Kanitz, majitel zdejšího panství, který ji nechal postavit pro sebe a svou ženu Viktorii. Zřejmě nahradila v těch místech původně stojící velkostatek. Všeobecně se předpokládá, že jde o dílo italského barokního umělce činného u dvora Augusta Silného Saského, za něhož zažily Drážďany a celé Sasko nebývalý stavební rozkvět, jednak díky Augustově zisku polské koruny, ale i díky jeho snahám přibližovat se nedostižným francouzským vzorům. Sochařská výzdoba je připisována Franzi Bienerovi  z Jablonného v Podještědí, který se také podílel na výzdobě známé lorety v Rumburku a baziliky v Jablonném v Podještědí, která je řazena k nejvýznamnějším architektonickým dílům v Evropě. Tak se může malé Hainewalde spolu s Drážďany a Jablonným v Podještědí řadit k místům, kde byla budována ta nejvýznamnější architektonická díla baroka a kde si podávali ruku prvotřídní tvůrci té doby.

Nicméně místní lid zůstával navzdory globálním vlivům ve své vesnici nadále oběma nohami na zemi a hrobce říkal „Unruhe“ (Neklid), „Ungeduld“ (Netrpělivost) nebo „Begräbniß“ (Pohřeb). Není příliš zřejmé, zda lidé tehdy vnímali vnitřní dynamiku barokní stavby anebo zda jim připadalo pošetilé, aby si ještě živí lidé stavěli tehdy, více než dnes, nebývalou stavbu, kterou vlastně již neužijí.  

Exteriér hrobky je bohatě zdoben sloupovím a dalšími prvky architektonických řádů v dynamickém barokním provedení. Mimořádně je ceněno zejména 17 pískovcových soch. Sochy jsou umístěny na každé straně stavby, vždy v souměrně umístěných nikách členících průčelí v místě, kde by jinak byla, podle architektonických pravidel, okna. Další dvojice je vytvořena jako sedící po obou stranách supraporty, neboli architektonického zvýraznění stavby pomocí rozčleněné korunní římsy nad dveřními portály. Sedmnáctá socha anděla korunuje vršek stavby. Všechny postavy mají alegorický význam, kdy je do protikladu stavěn pozemský žal, zde velmi realisticky zvýrazněný a nebeská blaženost.

V letech 1993 a 2000/2001 byla hrobka restaurována. V letech 2006 a 2007 proběhl archeologický výzkum krypty. Vedle rodu Kyaw byla objevena další pohřební komora s rakvemi.  V nich byli pohřbeni Barbara Braun († 1597), její syn Christoph von Nostitz († 1611) a Christoph Ernst von Gersdorf († 1667). Tyto rakve pocházejí z doby před výstavbou hrobky i kostela.  

Sochy jsou uspořádány tematicky na čtyřech stranách a vytvořily dvojice protikladů, kde je ve srovnání pozemské utrpení a nebeská blaženost. Za zvláštní zmínku stojí, že postavy pozemského utrpení jsou prezentovány velmi realisticky, zatímco alegorie nebeské blaženosti jsou ideální postavy (idealisticky znázorněné).