Krajinou Trojzemí

Nevelký, do země zapuštěný kámen s letopočtem 1537 leží na staré obchodní cestě Alte Leipaer Straße (Stará lipská silnice) v místech, kde u silnice od nepaměti vyvěrá pramen Hungerbrunnen (Hladový pramen). Místo je známé v řadě podob místní legendy.

Roku 1539 byl v Lužici velký hladomor. V Žitavě tehdy žila chudá, ale zbožná a bohabojná žena se svými dvěma dětmi. Trpěly hladem a již nevěděly, jak ho utišit. 13. června toho roku matka oblékla slavnostně děti a všichni tři vyšly k Hungerbrunnen (Hladový pramen), aby se zde modlily a prosily Boha o chleba. U studny se matka setkala s mužem, který se jí zeptal na příčinu jejího smutku. Žena mu vylila své srdce. Muž poznal neochvějnou důvěru té ženy v Boha a řekl jí: „Nuže, protože jsi tolik věřila Bohu, běž domů a nalezneš tolik mouky, abyste všichni přečkali tento hladomor.“ Doma žena našla vše, jak muž předpověděl. Vděčně poděkovala Bohu, který vyslyšel jejich modlitby. Od toho dne lidé na paměť této události nazývali tento pramen Hungerbrunnen (Hladový pramen). Časem přibyl i pamětní kámen. I když již nápis nelze přečíst, je doposud zřetelná postava modlícího se dítěte obklopená růžemi.

Na Žitavsku není mnoho dokladů pamětníků lidové zbožnosti. Kamenné kříže a ostatní drobné památky lidového původu se od reformace prakticky neobjevují, neboť v nich reformovaná církev rozpoznávala prvky přetrvávající předkřesťanské duchovní tradice, která byla podle dobového názoru hodna zapomnění. Zde ale vše výjimečně zůstalo, jenom do celého příběhu přibyl nový prvek s Lutherem, který se k celé události údajně vyjádřil a zbožnost rodiny pochvalně komentoval. Těsně vedle kamene se také zřejmě právě proto nachází Lutherova lípa. Brotstein (Chlebový kámen) je dobrou výjimkou přetrvávající lidové zbožnosti i v období reformace a stojí rozhodně za návštěvu.